ECLI:CZ:US:2006:2.US.765.06
sp. zn. II. ÚS 765/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Martinem Klimo, advokátem, se sídlem Tišnovská 6, Brno, směřující proti usnesení soudce Městského soudu v Brně ze dne 5. října 2006, sp. zn. 70 Nt 3665/2006, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 23. listopadu 2006 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení soudce Městského soudu v Brně ze dne 5. října 2006, sp. zn. 70 Nt 3665/2006, kterým byl v trestní věci vedené proti němu (a společně i dalším sedmi obviněným) pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) a e), odst. 3 písm. a) a b) trestního zákona vzat do vazby z důvodu podle §67 písm. c) trestního řádu. Tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti konkrétně brojí proti usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž popis skutku, kterého se měl dopustit, není uveden tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. To je dáno tím, že v bodech 4, 9 a 14 chybí popis konkrétního jednání jeho osoby, tj. toho, jak se měl na vytýkané trestné činnosti podílet a jaký následek tím měl způsobit, ani jakým úmyslem byl veden. Tato pochybení se pak promítají i do napadeného usnesení, kterým byl vzat do vazby.
Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 70 Nt 3665/2006, Ústavní soud zjistil, že usnesení, které je napadeno ústavní stížností bylo stěžovateli a jeho obhájci doručeno dne 19. října 2006. Stížnosti, které proti tomuto usnesení podali pouze obvinění J. K., K. D. a D. K., byly zamítnuty usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. listopadu 2006, č. j. 9 To 531/06-43.
Předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. Jen pokud návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím může také zabývat věcně.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, coby prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když navrhovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Jde tu o provedení zásady vigilantibus, non dormientibus iura subveniunt (C. I. 7, 40, 1 pr. Iust.), která je nedílnou součástí právního řádu demokratického právního státu.
V posuzovaném případě měl stěžovatel k dispozici stížnost proti usnesení, jehož zrušení se ústavní stížností domáhá. Na rozdíl od spoluobviněných J. K., K. D. a D. K. však tohoto řádného opravného prostředku vůbec nevyužil. V ústavní stížnosti se ani nezmiňuje o tom, že stížnost nepodal a proč.
Ústavní soud proto konstatuje, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval, a proto byla ústavní stížnost jako nepřípustná mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta, podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2006
Jiří Nykodým, v. r.
soudce Ústavního soudu