ECLI:CZ:US:2006:3.US.160.06
sp. zn. III. ÚS 160/06
Usnesení
III. ÚS 160/06
Ústavní soud rozhodl dne 23. května 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O.P., zastoupeného JUDr. Dušanem Kučerou, advokátem v Brně, Havlíčkova 43, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. 6 To 116/2005, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2005, sp. zn. 40 Nt 29/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která byla i jinak - po odstranění vad na základě výzvy Ústavního soudu - v souladu s formálními podmínkami zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel ve své trestní věci pravomocné a jemu doručené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2005 (6 To 116/2005) a jemu předcházející usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2005 (40 Nt 29/2004-72) a tvrdil, že jimi došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv obsažených v čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2005 (6 To 116/2005) byla zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2005 (40 Nt 29/2004-72), kterým byl zamítnut návrh stěžovatele, odsouzeného v řízení před obecnými soudy, na povolení obnovy řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 7/2003.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl - stručně shrnuto - především výhrady proti postupu orgánů činných v trestním řízení v původním řízení. Domnívá se, že jde o nové závažné objektivní skutečnosti způsobilé přivodit změnu odsuzujících rozhodnutí. Stěžovatel proto navrhl zrušit rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ve věci posuzované ústavní stížnosti bylo podrobeno přezkumu řízení o povolení obnovy, v němž nebylo shledáno porušení stěžovatelem tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod.
Podle §278 odst. 1 tr. ř. se obnova řízení povolí tehdy, pokud vyjdou najevo nové skutečnosti nebo důkazy soudu neznámé, které by mohly samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy již dříve známými, odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zjevném nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Uvedený výčet důvodů pro povolení obnovy je taxativní.
V této souvislosti lze v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994) a že mu nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelem navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení za předpokladu, že v řízení o ní nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele. Takovéto porušení však shledáno nebylo, neboť z odůvodnění napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jak je vpředu označeno, vyplývá, že obecné soudy návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení řádně projednaly, v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a z jakých důvodů neshledaly tvrzení stěžovatele souladnými s taxativně vymezenými podmínkami povolení obnovy řízení (§278 odst. 1 tr. ř.), z čehož je patrno, že ve věci posuzované ústavní stížnosti k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nedošlo.
Z takto rozvedených důvodů nebylo shledáno porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele, návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jak jsou vpředu označena, byl proto shledán jako zjevně neopodstatněný. Zjevná jeho neopodstatněnost je dána jak povahou vývodů ústavní stížnosti, tak i konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.
Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2006