ECLI:CZ:US:2006:3.US.238.06
sp. zn. III. ÚS 238/06
Usnesení
III. ÚS 238/06
Ústavní soud rozhodl dne 9. srpna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mezinárodního vysokoškolského střediska pro letecké sporty v Praze, se sídlem kolej Strahov, Vaníčkova 5/311, Praha 6 - Strahov, zastoupeného Mgr. Danielem Musilem, advokátem v Praze 1, Kaprova 14/42, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spolu s návrhem na zrušení §124 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení §124 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 28. února 2006 se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud nařídil Městské části Praha 19 přestat v porušování jeho ústavně zaručených práv a svobod a aby nařídil Městské části Praha 19 obnovit stav před porušováním těchto práv. Dále stěžovatel navrhl zrušit ust. §124 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, z důvodu rozporu tohoto ustanovení s čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel spatřoval zásah do svých ústavně zaručených práv a svobod v tom, že odbor dopravy Městské části Prahy 19 rozhodl o umístění zákazové dopravní značky B 13 zamezující vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje 6 tun. Stěžovatel je nájemcem pozemku, který je přístupný pouze po komunikaci, kde byla tato značka umístěna, a ke své činnosti potřebuje dodávky materiálu a surovin vozidly přesahující okamžitou hmotnost 6 tun.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle §124 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, obecní úřad obce s rozšířenou působností stanoví po písemném vyjádření příslušného orgánu policie místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích na silnici II. a III. třídy a na místní komunikaci a užití zařízení pro provozní informace na silnici II. a III. třídy a na místní komunikaci. Místní úprava provozu na pozemní komunikaci se děje i prostřednictvím dopravních značek
Podle §77 odst. 5 zákona o silničním provozu lze žádat o výjimku z místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, kterou povoluje ten orgán nebo vlastník pozemní komunikace, který úpravu stanovil. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel o příslušnou výjimku odbor dopravy požádal.
Dále podle §4 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, soudy ve správním soudnictví rozhodují mj. o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů v oblasti veřejné správy a ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu.
Vzhledem k tomu, že místní a přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích se stanoví správním aktem a stěžovatel tvrdí, že jím byl dotčen na svých právech, je nepochybné, že před podáním ústavní stížnosti má stěžovatel k dispozici správní žalobu podle soudního řádu správního, ve které může uplatnit tvrzení o porušení svých subjektivních veřejných práv. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel tento procesní prostředek vyčerpal.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Z uvedených ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, kdy náprava před orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel v dané věci prostředky k ochraně svých práv, jak byly vpředu shrnuty, vyčerpal.
Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele pro nepřípustnost odmítl [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nebyla věcně projednána, sdílí návrh stěžovatele na zrušení §124 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, osud ústavní stížnosti. Ústavní soud jej tedy odmítl [§43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu], odhlédnuto od toho, že stanovení místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích se děje podle §124 odst. 6 zákona o silničním provozu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2006