ECLI:CZ:US:2006:3.US.265.06
sp. zn. III. ÚS 265/06
Usnesení
III. ÚS 265/06
Ústavní soud rozhodl dne 23. května 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky N. T., zastoupené JUDr. Ivetou Greckou, advokátkou v Praze 4, U Chmelnice 2/745, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2006, čj. 5 Azs 283/2005-50, spojené s návrhem na zrušení ust. §106 odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a na náhradu nákladů zastoupení stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení ust. §106 odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která byla i jinak - po odstranění vad na základě výzvy Ústavního soudu - v souladu s dalšími formálními podmínkami zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2006 (5 Azs 283/2005-50) a tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), právo na právní pomoc (čl. 37 odst. 3 Listiny), čl. 38 odst. 2 Listiny, právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a právo na účinné opravné prostředky (čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2006 (5 Azs 283/2005-50) byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. března 2005 (60 Az 179/2004-17) z důvodu jejího opožděného podání.
V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti tomu - stručně shrnuto - že její kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem posouzena jako opožděně podaná. Uvádí, že při podání kasační stížnosti neměla svého právního zástupce. O jeho ustanovení Krajský soud v Ostravě požádala. Stěžovatelka má za to, že jí měl být právní zástupce Krajským soudem v Ostravě ustanoven, resp. mělo být o takovém návrhu Krajským soudem v Ostravě rozhodnuto. Krajský soud v Ostravě nejprve měl rozhodnout o návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů a teprve poté měla být věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatelka proto navrhla zrušit usnesení Nejvyššího správního soudu, jak je vpředu označeno. Současně navrhla zrušit ust. §106 odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.). Rovněž navrhla, aby náklady na její zastoupení v řízení před Ústavním soudem hradil stát.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z obsahu ústavní stížnosti a odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu vyplývá, že dne 11. května 2005 podala stěžovatelka osobně u Městského soudu v Praze kasační stížnost. Tento soud ji postoupil dne 16. května 2005 Krajskému soudu v Ostravě, který ji obdržel dne 19. května 2005, poté ji postoupil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. března 2005 (60 Az 179/2004-17), ve kterém byla řádně poučena o možnosti podat do dvou týdnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně kasační stížnost prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, byl stěžovatelce doručen dne 3. května 2005. Lhůta pro podání kasační stížnosti podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy uplynula v úterý dne 17. května 2005.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle §106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud usnesením kasační stížnost odmítne, pokud je podána opožděně.
Za stavu, jak byl shrnut, je zřejmé, že Nejvyšší správní soud posoudil vzniklou procesní situaci v souladu se zákonem (citovanými ustanoveními s. ř. s.). Tato ustanovení, tedy ani napadené ust. §106 odst. 4 s. ř. s., nejsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Kasační stížnost je totiž mimořádným opravným prostředkem a i v jiných procesních předpisech v České republice i v zahraničí se lze setkat se specifickými podmínkami, které se týkají podání a formálních náležitostí mimořádných a jiných opravných prostředků. Vzhledem k tomu bylo tedy věcí stěžovatelky, aby podala kasační stížnost v souladu se zákonem ve lhůtě u stanoveného soudu, o čemž byla řádně poučena. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že jí Krajský soud v Ostravě neustanovil právního zástupce, odhlédnuto od toho, že ústavní stížnost stěžovatelky podle petitu nesměřuje proti takovému postupu Krajského soudu v Ostravě.
Z takto rozvedených důvodů nebylo shledáno porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelky. Návrhy na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jak je vpředu označeno, a na zrušení ust. §106 odst. 4 s. ř. s. tedy bylo nutné posoudit jako zjevně neopodstatněné. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost a návrh s ní spojený Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. Vzhledem k odmítavému výroku ústavní stížnosti se Ústavní soud nezabýval návrhem stěžovatelky na náhradu nákladů jejího zastoupení v řízení před Ústavním soudem, neboť tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2006