ECLI:CZ:US:2006:3.US.277.06
sp. zn. III. ÚS 277/06
Usnesení
III. ÚS 277/06
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. N., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2004, čj. 22 Co 330/2004-71, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2006, čj. 30 Cdo 35/2006-117, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 3. 2006, stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2004, čj. 22 Co 330/2004-71, jakož i (zřejmě) usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2006, čj.
30 Cdo 35/2006-117, přičemž se domáhal zrušení prvně uvedeného rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že k ústavní stížnosti byla přiložena plná moc JUDr. Marka Görgese, advokáta se sídlem v Plzni, Malá ul. 6, pro zastupování stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem, zaslal Ústavní soud tomuto advokátovi oznámení o zaregistrování ústavní stížnosti. Na toto oznámení reagoval uvedený advokát dopisem ze dne 4. 4. 2006, v němž uvedl, že byl určen Českou advokátní komorou k poskytnutí právní služby stěžovateli spočívající v posouzení podmínek k podání ústavní stížnosti, přes absenci spolupráce ze strany stěžovatele se mu podařilo získat potřebné informace, po jejichž vyhodnocení dospěl k závěru, že nejsou dány zákonem stanovené podmínky pro podání ústavní stížnosti. Dále uvedl, že se snažil stěžovateli pomoci jinou právní cestou a proto mu zaslal (jím nepodepsanou) plnou moc s tím, že pokud stěžovatel bude mít o jeho právní služby zájem, má ji zaslat podepsanou zpět. Stěžovatel následně sám sepsal podání k Ústavnímu soudu a přiložil k němu plnou moc. Tu však uvedený advokát dle svého vyjádření nikdy nepřijal a necítí se tedy být zmocněn k zastupování před Ústavním soudem.
Vzhledem k tomu, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti nebyl sepsán advokátem a nebyla k němu přiložena platná plná moc advokáta, v důsledku čehož nesplňoval náležitosti ve smyslu §30 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění jeho vad. K tomu mu stanovil lhůtu 7 dnů od doručení výzvy k odstranění vad podání. Jde-li o délku lhůty, Ústavní soud přihlédl ke skutečnosti, že stěžovatel o nutnosti zajistit si právní zastoupení, jak plyne z výše popsaných okolností, již dříve věděl. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu §43 zákona o Ústavním soudu. Výzva k odstranění vad podání byla stěžovateli doručena dne 13. 4. 2006.
Na to stěžovatel reagoval dopisem, doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 4. 2006, v němž (patrně) odkázal na §20 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.
Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula; pokud stěžovatel odkazuje na výše uvedené ustanovení zákona č. 85/1996 Sb., nejedná se o odkaz případný, neboť mezi stěžovatelem a uvedeným advokátem smlouva o poskytování právních služeb, jde-li o řízení před Ústavním soudem, uzavřena nebyla a i kdyby k jejímu uzavření (a poté odstoupení od ní) došlo, povinnost odstranit vady podání náležela stěžovateli osobně, takže uvedený advokát by v daném ohledu nic činit nemohl. Z tohoto důvodu nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2006