ECLI:CZ:US:2006:3.US.302.06
sp. zn. III. ÚS 302/06
Usnesení
III. ÚS 302/06
Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele P. T., zastoupeného Mgr. Václavem Kotkem, advokátem se sídlem tř. Kpt. Jaroše 9, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti výroku II. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. října 2005 sp. zn. 1 To 82/2004, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
S poukazem na blíže rozvedená tvrzení o dotčení ústavních kautel zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 39, čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 3, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 2 odst. 3 písm. a), čl. 9 odst. 1, čl. 14 odst. 1, čl. 15 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 11 odst. 1 Všeobecné deklarace lidských práv, se stěžovatel domáhal zrušení výroku II. v jeho trestní věci vydaného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. října 2005 sp. zn. 1 To 82/2004.
Dne 15. září 2006 bylo Ústavnímu soudu stěžovatelem ve fotokopii doručeno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2006 sp. zn. 8 Tdo 653/2000, jímž byl citovaný rozsudek zrušen a Vrchnímu soudu v Olomouci přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z uvedeného je zřejmé, že za daného procesního stavu věci nejsou (co do materiálního důsledku) vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když se věc objektivně znovu "navrátila" do stadia odvolacího řízení, přičemž takto ani není pravomocně skončena.
Z toho důvodu byl návrh stěžovatele podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný usnesením odmítnut, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2006