ECLI:CZ:US:2006:3.US.342.05
sp. zn. III. ÚS 342/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené JUDr. Františkem Divišem, advokátem v Novém Boru, Sloupská 135, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 20. května 2005, sp. zn. 29 Co 240/2005, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala formální podmínky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), po odstranění formální vady v zastoupení na základě výzvy Ústavního soudu (§42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 20. května 2005 (29 Co 240/2005-11) a tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a kogentní ust. §157 odst. 2 o. s. ř. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že v daném případě se účastníkům dostalo nesprávného poučení o jejich procesních právech, čímž odvolací soud znemožnil stěžovatelce uplatnit námitky věcného charakteru před dovolacím soudem. Stěžovatelka navrhla zrušit napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jak je vpředu označeno, a současně navrhla odklad jeho vykonatelnosti.
K ústavní stížnosti se k výzvě Ústavního soudu (§42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) vyjádřil účastník řízení (Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci) a vedlejší účastník (Ministerstvo financí ČR). Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že ústavní stížnost neobsahuje věcné důvody, jež by zpochybňovaly z hlediska ústavnosti správnost rozhodnutí odvolacího soudu, proto se nelze k obsahu stížnosti vyjádřit. Námitky stížnosti se týkají poučovací povinnosti odvolacího soudu o možnosti podat si proti rozhodnutí krajského soudu dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Je pravdou, že písemné vyhotovení usnesení krajského soudu obsahuje nesprávné poučení o dovolání, nicméně tato skutečnost má toliko vliv na délku lhůty k podání dovolání (§240 odst. 3 o. s. ř.). Krajský soud proto navrhl zamítnutí, resp. odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky. Ministerstvo financí ČR ve svém vyjádření poukázalo na formální vady návrhu stěžovatelky a na znění ust. §240 odst. 3 o. s. ř. Návrh na nařízení odkladu vykonatelnosti napadeného usnesení považuje ministerstvo za nepřípustný. Z tohoto důvodu rovněž navrhuje ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 20. května 2005 (29 Co 240/2005-11) bylo jako věcně správné potvrzeno usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 11. 2004 (12 Nc 5091/2004-4) s tím, že odvolací soud z výroku vypustil výši nákladů exekuce. Označeným usnesením okresního soudu byla podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 27. 5. 2004 (29 Co 583/2002-125) nařízena exekuce na majetek stěžovatelky (povinné) k uspokojení pohledávky oprávněného (ČR - Ministerstvo financí) ve výši 6 690,- Kč, nákladů exekuce ve výši 3 150,- Kč a dalších nákladů exekuce, které vzniknou.
V usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci je toto
Poučení: "Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné." Podle §240 odst. 3 o. s. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.
Vzhledem ke znění ust. §240 odst. 3 o. s. ř. je zřejmé, že procesní předpis váže vadné či absentující poučení o možnosti podat dovolání na prodloužení lhůty k podání dovolání. Jiný následek s vadným poučením procesní předpis nespojuje. Vzhledem k tomu, že i Ústavní soud jako orgán veřejné moci je zněním tohoto ustanovení v daných souvislostech vázán (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR), neshledal, že by postupem odvolacího soudu byla porušena tvrzená ani jiná ústavně zaručená práva (svobody) stěžovatelky, a proto posoudil její ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Návrh stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jak je vpředu označeno, sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2006