ECLI:CZ:US:2006:3.US.342.06
sp. zn. III. ÚS 342/06
Usnesení
III. ÚS 342/06
Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2006, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ve věci navrhovatele D. K., zastoupeného Mgr. Lumírem Kapiasem, advokátem se sídlem 702 00 Ostrava 1, ul. 30. dubna 3128/2A, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2005 sp. zn. 3 To 97/2005 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2004 sp. zn. 50 T 6/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 15 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě k tomu stanovené nebo je-li nepřípustný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, §43 odst. 1 písm. b), e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížnosti, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2005 sp. zn. 3 To 97/2005, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2004 sp. zn. 50 T 6/2001 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. 8 Tdo 52/2006, publikovaného na www.nsoud.cz, bylo zjištěno, že stěžovatel byl uznán vinným spácháním trestného činu podvodu a pokusu podvodu, trestného činu vydírání a omezování osobní svobody, proti výrokům o vině pod bodem 1, 2, 5 až 10, 15 až 19, jakož i výroku o trestu a náhradě škody, jak jsou obsaženy v usnesení soudu II. stupně i rozsudku Krajského soudu v Ostravě, podal dovolání, které Nejvyšší soud dle §265i odst. písm. e) tr. řádu odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ústavní stížnost nesměřuje, a proto, pokud stěžovatel nyní brojí proti týmž výše uvedeným výrokům Vrchního soudu v Olomouci, je v tomto rozsahu jeho návrh nepřípustným - nesměřuje proti rozhodnutí v řízení, spojeném s uplatněním posledního procesního prostředku k ochraně tvrzeného práva. Poněvadž stěžovatel napadl v ústavní stížnosti rozhodnutí soudu II. stupně v celém rozsahu, pak pokud směřuje proti výrokům o vině pod body 3, 4, 11 a 12, je jeho návrh podán osobou neoprávněnou - výroky o vině se vztahují k jiným obžalovaným a stěžovatel tak není dotčenou osobou. Výroky pod bodem 13 a 14 obžalovaný dovoláním nenapadl, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti proti nim, jak jsou uvedeny v předmětném usnesení, nepochybně uplynula, když odvolací soud rozhodl již 15. 8. 2005.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 1 písm. e), písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2006