ECLI:CZ:US:2006:3.US.355.06
sp. zn. III. ÚS 355/06
Usnesení
III. ÚS 355/06
Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Z., zastoupeného Mgr. Pavlem Cikánkem, advokátem v Brně, Rooseveltova 6/8, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 19. ledna 2006, sp. zn. 22 Co 163/2005, a rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. prosince 2004, sp. zn. 4 C 1/2000, spolu s návrhem na osvobození od soudních poplatků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána co do formálních podmínek, po odstranění vady v zastoupení na základě výzvy Ústavního soudu, ve shodě se zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojil stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 19. ledna 2006 (22 Co 163/2005-97) a jemu předcházejícímu rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. prosince 2004 (4 C 1/2000-50) a tvrdil, že jimi byl dotčen na svých ústavně zaručených právech obsažených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst.2 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 19. ledna 2006 (22 Co 163/2005-97) bylo rozhodnuto tak, že:
I. Rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. prosince 2004 (4 C 1/2000-50) se v části napadeného výroku pod bodem II., kterou byl zamítnut nárok stěžovatele (žalobce v řízení před obecnými soudy) na zaplacení 1% ročního úroku z prodlení z částky 301 451,- Kč od 1. 1. 1998 do 7. 11.1 999 a za den 1. 5. 2004, potvrzuje.
II. Rozsudek soudu I. stupně v části napadeného výroku pod bodem II., kterou byl zamítnut nárok stěžovatele na zaplacení 1% ročního úroku z prodlení z částky 301 451,- Kč od 16. 7. 2002 do 30. 4. 2004, se mění tak, že žalovaný (Agro družstvo Sebranice) je povinen stěžovateli zaplatit 1% roční úrok z prodlení z uvedené částky od 16. 7. 2002 do 30. 4. 2004.
III. Žalovaný je povinen zaplatit stěžovateli další 6% roční úrok z prodlení z částky 301 451,- Kč od 10. 1. 2003 do 30. 4. 2004.
IV. Návrh stěžovatele, aby byl žalovaný povinen mu zaplatit další 6% úrok z prodlení z částky 301 451,- Kč od 1. 1. 1998 do 9. 1. 2003 a za den 1. 5. 2004 se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním ani odvolacím soudem.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí - stručně shrnuto - že protiprávní postup spatřuje v tom, že obecné soudy mu nepřiznaly úroky z prodlení v jím požadované výši. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy postupovaly bez opory v zákoně a v rozporu s dobrými mravy. Tvrdí rovněž, že mu neposkytly hmotněprávní a procesněprávní poučení. Navrhl proto zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatel svou ústavní stížností usiloval. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly stěžovatelem ani tvrzeny.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry rozsudků zejména odvolacího, ale i nalézacího soudu, a to ve zcela shodném smyslu a rozsahu, jak tyto námitky byly uplatněny již v řízení před obecnými soudy, s nimiž se zejména Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, ale i Okresní soud ve Svitavách nejen zabývaly, ale v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi také náležitě vypořádaly (§157 odst. 2 o. s. ř.). Obecné soudy poučily v souladu se zákonem
(§5 o. s. ř.) stěžovatele o jeho procesních právech. Hmotněprávní poučení soud poskytovat nemůže. Zástupce mohl obecný soud ustanovit stěžovateli jen na jeho žádost (§30 odst. 1 o. s. ř.), kterou však v řízení před obecnými soudy nevznesl.
Pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), jež výlučně zakládá ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů, nelze proto těmto obecným soudům nic vytknout. Právní názor, který obecné soudy zaujaly v souladu s ústavní zásadou nezávislosti soudní moci (čl. 81, čl. 82 Ústavy ČR), má oporu ve zjištěném skutkovém stavu a argumentace stěžovatele při polemice s jejich právními závěry nepřekročila rámec jednoduchého práva.
Z takto rozvedených důvodů neshledal Ústavní soud porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele; ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Zjevná její neopodstatněnost je dána především povahou vývodů ústavní stížnosti.
Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto rozhodnutí patrno. Vzhledem k výroku ústavní stížnosti a vzhledem k tomu, že řízení před Ústavním soudem není zpoplatněno, sdílí návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků osud jeho ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2006