ECLI:CZ:US:2006:3.US.373.06
sp. zn. III. ÚS 373/06
Usnesení
III. ÚS 373/06
Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky EKOLAKY, s. r. o., se sídlem Archlebov, Archlebov (pekárna), zastoupené JUDr. Pavlem Utěšeným, advokátem v Praze 2, Sokolská 60, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. února 2006, sp. zn. 28 Co 597/2005, usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. října 2005, sp. zn. 6 C 1014/2004, a platebnímu rozkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. března 2005, sp. zn. 6 C 1014/2004, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala formální podmínky podle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. února 2006 (28 Co 597/2005-51), usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. října 2005 (6 C 1014/2004-38) a platební rozkaz Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. března 2005 (6 C 1014/2004-25) a tvrdila, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva obsažená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. února 2006 (28 Co 597/2005-51) bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. října 2005 (6 C 1014/2004-42), jímž tento soud odmítl odpor podaný stěžovatelkou, která vystupovala v právním postavení jedné ze žalovaných v řízení před obecnými soudy, proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. března 2005 (6 C 1014/2004-25) jako opožděný.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí - stručně shrnuto - že nebylo řádně zjištěno, kdy došlo k doručení platebního rozkazu. Podle názoru stěžovatelky k tomu došlo dne 5. dubna 2005, podle názoru obecných soudů dne 4. dubna 2005. Stěžovatelka v této souvislosti zpochybňuje údaje na doručence a dále uvádí, že její názor o datu doručení platebního rozkazu plyne z jejích interních záznamů. Při doručování by obecné soudy měly vycházet z naprosto spolehlivě zjištěného stavu věci, k čemuž v dané věci nedošlo. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatelka v extrémním nesouladu mezi právními závěry obecných soudů a skutkovým stavem věci. Vzhledem k pochybnostem o datu doručení mělo být nařízeno podle názoru stěžovatelky jednání. Stěžovatelka proto navrhla zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena. Současně navrhla odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena, vyplývá, že platební rozkaz byl stěžovatelce doručen dne 4. dubna 2005 pracovnicí doručující pošty R. H. a za stěžovatelku jej převzal její ekonom, jehož jméno, příjmení a podpis originál doručenky obsahuje, připojeno je i razítko stěžovatelky. V daných souvislostech nelze proto nic namítat proti závěru obecných soudů o tom, že platební rozkaz stěžovatelky byl doručen dne 4. dubna 2005, lhůta k podání odporu počala běžet dne 5. dubna 2005 a skončila uplynutím dne 19. dubna 2005. Odpor podaný stěžovatelkou dne 20. dubna 2005 byl proto posouzen jako opožděně podaný. Údaje v interních záznamech stěžovatelky nejsou v daných souvislostech pro posouzení věci rozhodné.
Za daného stavu, jak byl stručně shrnut, neshledal Ústavní soud v postupu obecných soudů protiústavní vady tvrzené stěžovatelkou v ústavní stížnosti. Stěžovatelka ostatně sama nepopírá, že by platební rozkaz nebyl jejím ekonomem převzat, jí tvrzený extrémní nesoulad mezi právními závěry obecných soudů o opožděnosti podání odporu a důkazy, z nichž uvedené vyplývá, resp. skutkovými zjištěními, které z provedeného dokazování vyplývají, proto Ústavním soudem shledán nebyl. Pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), jenž výlučně zakládá pravomoc Ústavního soudu zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, nelze Krajskému soudu v Brně a Okresnímu soudu v Hodoníně nic vytknout.
Z takto rozvedených důvodů nebylo shledáno porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelky. Návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí, jak jsou vpředu označena, byl proto shledán jako zjevně neopodstatněný.
Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. Pokud jde o návrh stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, ten vzhledem k obsahu tohoto usnesení postrádá skutkový i právní základ, a proto mu nebylo vyhověno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2006