ECLI:CZ:US:2006:3.US.414.06
sp. zn. III. ÚS 414/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů J. D. a O. D., zastoupených JUDr. Jaroslavou Mastnou, advokátkou, se sídlem AK v Praze 8, Modřínova 1478/34, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. srpna 2005 sp.zn. 13 Nc 15724/2005 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2006 sp.zn. 64 Co 26/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. května 2006 a doručenou Ústavnímu soudu dne 23. května 2006, stěžovatelé navrhli zrušení výše citovaných rozhodnutí, jimiž byl stěžovatelům pravomocně nařízen výkon rozhodnutí dle vykonatelného usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. ledna 2005 (7C 1645/98-333), podle vykonatelného usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2.prosince 2004 (22 Cdo 2260/2004-329) a podle vykonatelného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. května 2005 (22 Co 172/2005-353) k uspokojení pohledávky oprávněné A. K. (vedlejší účastnice řízení) ve výši 778.761,55 Kč s přísl.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti vyslovili přesvědčení, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu, zejména jejich právo podle ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když obecné soudy postupovaly v rozporu s jedním ze základních ústavně zaručených práv a nevypořádaly se se skutečností, že byly splněny podmínky pro zrušení napadeného usnesení o nařízení exekuce. Stěžovatelé jsou toho názoru, že postupem obecných soudů byla porušena i ústavní zásada vyjádřená v ust. čl. 90 Ústavy a že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.Vzhledem k tomuto pochybení stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že tomu tak není, že ústavní stížnost je v dané věci opožděná.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60ti dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); takovýmto rozhodnutím v posuzované věci
je usnesení odvolacího soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení usnesení odvolacího soudu dne 20. březnu 2006 (§72 odst. 3 al. 1 zákona o Ústavním soudu) a skončila dnem 19. května 2006 (pátek). Byla-li však ústavní stížnost podána dne 22. května 2006 v pondělí (svěřením zásilky k poštovní přepravě), je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována a že takto podaná ústavní stížnost je opožděná.
Jestliže tedy stěžovatelé ústavní stížnost podali ve lhůtě delší než stanoví zákon, založili tímto pro její meritorní posouzení procesní překážku, kterou nelze překonat.
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout soudcem zpravodajem jako návrh nepřípustný, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřovat se k odůvodněnosti ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 18. července 2006
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj
Za správnost vyhotovení :
Jitka Chmelová