ECLI:CZ:US:2006:3.US.419.05
sp. zn. III. ÚS 419/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing. J. Š., zastoupeného JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem 186 00 Praha 8, Křižíkova 159/56, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2005 č. j. 27 Co 141/2005-190, Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. 1. 2005 č. j. 9 C 726/2003-176 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 4. 2004 č. j. 9 C 726/2003-119, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 2 odst. 3 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"), jakož i v čl. 2 odst. 4 Ústavy. Podáním ze dne 8. 9. 2005 požádal dále o rozhodnutí, jímž by byla odložena vykonatelnost stížností napadeného rozsudku Okresního soudu v Nymburce. Poukázal na postup soudů v předmětném řízení, na to, že k jednání nařízenému na 21. 4. 2004 nebyl vůbec předvolán, na skutečnost, že výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla doručena jemu ale právnímu zástupci, jakož i na nálezy Ústavního soudu, které se zabývaly obdobným postupem soudů a mj. konstatovaly, že "rovnost v právech ve vztahu k obecným soudům, kromě jiného, zakládá tudíž právo na stejné rozhodování ve stejných případech a zároveň vylučuje libovůli při aplikaci práva."
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje - to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a) §75 odst. 1, §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 27 Co 141/2005-190, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně ze dne 14. 1. 2005 č. j. 9 C 726/2003-176, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud na základě odvolání žalovaného, nyní stěžovatele, přezkoumal postup a výše citované rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce, jímž pro nesplnění povinnosti odvolatele zaplatit soudní poplatek z odvolání bylo odvolací řízení zastaveno a rozhodnuto o nákladech řízení, a opodstatněně shledal, s poukazem na znění §49 odst. 1 věta druhá obč. soudního řádu, jeho správnost, když poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 21 Cdo 1949/99, v němž se jmenovaný soud vyslovil k účinkům doručení usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek u zastoupeného účastníka.
Lze dodat, že Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 49/01 relevanci uvedeného právního názoru Nejvyššího soudu pro řízení odvolací dle části čtvrté hlavy první o. s. ř. potvrdil (upozornil přitom na omezení důsledků plynoucích z nálezů sp. zn. I. ÚS 234/99, IV. ÚS 238/99, II. ÚS 377/2000 toliko na řízení dle části páté hlavy druhé o. s. ř., ve znění před přijetím soudního řádu správního). V nálezu sp. zn. I. ÚS 7/03 pak Ústavní soud omezil ústavní přezkum zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku na posouzení "spolehlivého prověření stěžovatele o zaplacení soudního poplatku", tj. na správnost zjištění relevantního skutkového stavu.
Z takto vyložených důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2006