ECLI:CZ:US:2006:3.US.497.06
sp. zn. III. ÚS 497/06
Usnesení
III. ÚS 497/06
Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. H., zastoupené JUDr. Bořivojem Kalinou, advokátem v Přešticích, Hlávkova 33, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 5. října 2005, čj. 5 C 104/2002-202, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2005, čj. 13 Co 670/2005-207, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. dubna 2006, čj. 22 Cdo 829/2006-230, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. dubna 2006, čj. 22 Cdo 898/2006-232, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených usnesení obecných soudů, a to pro "porušení jejího ústavního práva na spravedlivý proces a faktické zabránění spravedlivého výsledku sporu" a "necitlivost" přístupu Nejvyššího soudu ČR.
Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná, dílem podaná po lhůtě stanovené zákonem.
Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR čj. 22 Cdo 898/2006-232 bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky jako opožděné, když lhůta k podání dovolání uběhla 21. listopadu 2005, stěžovatelka však podala dovolání až 18. ledna 2006. Stěžovatelka nijak neargumentuje, vyjma obecných a právně irelevantních frází, jakým způsobem mohlo toto usnesení porušit její základní práva, a proto shledal Ústavní soud ústavní stížnost v tomto bodě jako zjevně neopodstatněnou.
Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR čj. 22 Cdo 829/2006-230 bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2005, čj. 13 Co 670/2005-207, neboť jde o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku. Protože dovoláním napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé, a dovolání je v tomto případě vyloučeno, dovolací soud byl nucen dovolání odmítnout jako nepřípustné. Stěžovatelka ani zde nijak neargumentuje, vyjma obecných a právně irelevantních frází, jakým způsobem mohlo toto usnesení porušit její základní práva, a proto shledal Ústavní soud ústavní stížnost i v tomto bodě jako zjevně neopodstatněnou.
Co se týče ústavní stížnosti proti usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 5. října 2005, čj. 5 C 104/2002-202, a Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2005, čj. 13 Co 670/2005-207, je ústavní stížnost podána po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Ústavní soud konstatuje, že touto ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR zjevně není rozhodnutím o posledním procesním opravném prostředku, který zákon stěžovatelce dává, a Nejvyšší soud ČR neměl o tomto mimořádném opravném prostředku ani žádné uvážení. Nepřípustnost dovolání jednoznačně plynula též z poučení daného stěžovatelce napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni. Usnesení Krajského soudu v Plzni bylo stěžovatelce doručeno 23. prosince 2005. Ústavní stížnost byla podána teprve 26. června 2006. Ústavní stížnost tedy nebyla podána ve lhůtě 60 dnů.
Ústavní soud proto v senátu podle ust. §43 odst. 1 písm. b) a ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatelky odmítl. Ústavní soud nad rámec tohoto rozhodnutí toliko vyslovuje údiv nad formální i obsahovou podobou ústavní stížnosti, která byla přitom podle všeho sepsána advokátem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2006