ECLI:CZ:US:2006:3.US.500.06
sp. zn. III. ÚS 500/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. října 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. U., zastoupeného JUDr. Ondřejem Davidem, Ph.D., advokátem v Praze 4, K Safině 669, proti oznámení správce konkurzní podstaty JUDr. Petra Wildta, Ph.D., ze dne 24. 2. 2006, úpadce EGERMANN EXBOR-NOVOBOR společnost s ručením omezeným, spojené s návrhem na zrušení ust. §22 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ust. §22 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného oznámení a zrušení ust. §22 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní stížnost je podaná po lhůtě stanovené zákonem.
Podle §72 odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Oznámení správce konkurzní podstaty bylo odesláno dne 24. února 2006. Jakkoliv není jasné, kdy bylo oznámení stěžovateli doručeno, je s ohledem na běžnou dobu pro doručení listovních zásilek patrné, že se tak muselo stát před 28. dubnem 2006 a že tedy stěžovatel měl vědomost o jím tvrzeném zásahu orgánu veřejné moci před tímto datem. Stěžovatel podal ústavní stížnost dne 28. června 2006, a vysvětluje to tím, že o možnosti podat ústavní stížnost proti tomuto oznámení nevěděl a že se o této možnosti (nikoliv o oznámení samotném) dozvěděl až 25. května 2006 od svého právního zástupce. Ústavní soud k tomu dodává, že subjektivní nevědomost o možnosti podat ústavní stížnost není podstatná, a rozhodující pro včasné podání ústavní stížnosti je samotné vědomí o existenci zásahu orgánu veřejné moci. Ústavní stížnost tedy nebyla podána ve lhůtě 60 dnů.
Ústavní soud se proto jako nadbytečnou nemusel zabývat úvahou o přípustnosti ústavní stížnosti, tedy zda napadené oznámení je vskutku možno považovat za zásah orgánu veřejné moci ve smyslu ust. §72 zákona o Ústavním soudu. Současně odmítl též návrh na zrušení zákona, neboť je-li samotná ústavní stížnost shledána podanou po lhůtě stanovené zákonem, musí se takovýto závěr přímo promítnout též do návrhu na zrušení zákona spojeného s ústavní stížností. Opačný výklad by vedl k závěru, jímž by se aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení zákona zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří takového oprávnění obecně nemají.
Ústavní soud proto podle §43 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost stěžovatele včetně návrhu na zrušení části zákona odmítl jako návrh podaný po lhůtě a návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. října 2006