ECLI:CZ:US:2006:3.US.508.05
sp. zn. III. ÚS 508/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MVDr. F. Š., právně zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem AK se sídlem Cihlářova 4, 571 01 Moravská Třebová, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 6. 2005 č. j. 7 C 58/2005-31, za účasti Okresního soudu ve Znojmě jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. 9. 2005 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 6. 2005 č. j. 7 C 58/2005-31, z důvodu porušení čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, a dále čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Dále se stěžovatel v ústavní stížnosti domáhal toho, aby Ústavní soud uložil Okresnímu soudu ve Znojmě provedení revize napadeného znaleckého posudku znaleckým ústavem, a to Ústavem soudního inženýrství v Brně, útvar VUT č. 61000, Údolní 53, Brno.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem ze dne 20. 6. 2005 č. j. 7 C 58/2005-31, Okresní soud ve Znojmě zamítl žalobu, kterou se žalobce MVDr. F. Š. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") domáhal toho, aby žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 999,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 21. 6. 2001 do zaplacení, jako náhradu škody způsobené vydaným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. 2. 2004 č. j. 9 C 138/2001-111. Ke vzniku škody mělo dojít tím, že byla ustanovena znalkyně JUDr. D. K., která podala nepravdivý znalecký posudek ohledně stanovení obvyklého nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu v obci Jaroslavice za období od 1. 2. 2000 do 30. 11. 2000.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že "v řízení bylo prokázáno a soudu jsou známé skutečnosti z jeho činnosti, že znalkyně JUDr. D. K. byla v den vydání předmětného znaleckého posudku řádně ustanovenou znalkyní pro nic jiného, než pro obor ekonomika, odvětví správa národního majetku, specializace stanovení nájemného a úhrady za služby spojené s bydlením". Stěžovatel uvádí, že soud prvního stupně usnesením odmítl jeho návrh na provedení důkazu spisem Krajského soudu v Brně ohledně jmenování JUDr. D. K. znalkyní, neprovedl a nezdůvodnil, proč neprovedl další navržené důkazy, a to spisy policie, spisy okresního státního zastupitelství, krajského státního zastupitelství a vrchního státního zastupitelství ve věcech trestních podání vůči znalkyni JUDr. D. K.. Stěžovatel dále uvádí, že soud prvního stupně bez odůvodnění odmítl provedení důkazů spisy, resp. stížnostmi a námitkami stěžovatele vůči uvedené znalkyni a vůči uvedenému znaleckému posudku, které byly adresovány Krajskému soudu v Brně. Soud prvního stupně podle stěžovatele bez odůvodnění neprovedl ani navržený důkaz, a to revizi napadeného znaleckého posudku. Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho právní věci byla ustanovena znalkyně, která neměla jmenování pro tuto odbornou činnost. Tím, že nebyly provedeny navržené důkazy, nemohlo být podle stěžovatele prokázáno, že v tomto případě podala uvedená znalkyně znalecký posudek o něčem jiném, než jí bylo soudem uloženo.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Pro posouzení důvodnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 58/2005, přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Námitkou stěžovatele ohledně ustanovení JUDr. D. K. se zabýval již Okresní soud ve Znojmě, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 20. 6. 2005 č. j. 7 C 58/2005-31 uvedl, že z listinných důkazů, které byly soudu předloženy žalobcem, zejména z korespondence žalobce s krajským soudem, je nepochybné, že krajský soud se zabýval podáními žalobce ve věci ustanovení znalkyně JUDr. D. K., námitky ohledně odborné způsobilosti, případně nekvality znaleckých posudků nebyly shledány důvodnými a bylo jednoznačně prokázáno, že JUDr. D. K. je řádně ustanovenou soudní znalkyní z oboru ekonomika, přičemž do jejího oboru patří mimo jiné i stanovení výše nájemného.
V odůvodnění svého rozhodnutí Okresní soud ve Znojmě dále uvedl, že v dané věci z listinných důkazů, které byly soudem provedeny, jakož i z připojených soudních spisů nebylo prokázáno, že by byly naplněny předpoklady odpovědnosti státu za žalobcem tvrzenou vzniklou škodu, z provedeného dokazování nebylo prokázáno, že by okresní soud nesprávně ustanovil znalkyni k vypracování znaleckého posudku a že by vypracováním znaleckého posudku byla žalobci způsobena škoda, navíc jak vyplynulo z připojeného spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 9 C 138/2001, žalobce ve věci nevyužil možnosti podat opravný prostředek proti vydanému rozhodnutí, rozsudek Okresního soudu ve Znojmě nabyl právní moci a nebyl napaden ani mimořádným opravným prostředkem. Za tohoto stavu tedy nebyly splněny předpoklady odpovědnosti státu za žalobcem tvrzenou škodu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., a z provedeného dokazování nebyly prokázány ani předpoklady pro odpovědnost za škodu ve smyslu obecné úpravy odpovědnosti za škodu, tedy ve smyslu ust. §420 a násl. občanského zákoníku. Soud proto žalobu na náhradu škody ve výši 1 999,- Kč s příslušenstvím jako zcela nedůvodnou zamítl.
Ústavní soud dospěl k závěru, že Okresní soud ve Znojmě v projednávané věci dostál požadavku transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svého rozhodnutí, neboť rozhodnutí ve věci jednajícího soudu splňuje požadavky kladené na odůvodnění rozhodnutí ustanovením §157 občanského soudního řádu.
K návrhu stěžovatele, aby Ústavní soud uložil Okresnímu soudu ve Znojmě provedení revize napadeného znaleckého posudku znaleckým ústavem, a to Ústavem soudního inženýrství v Brně, Ústavní soud uvádí, že Ústavní soud nemá jiné pravomoci, než ty, které jsou upraveny v čl. 87 Ústavy. Ani z úpravy obsažené v ust. §72 a následující zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nelze v tomto konkrétním případě dovodit oprávnění Ústavního soudu přikázat jinému státnímu orgánu provést stěžovatelem navrhovaný úkon.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud návrh stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2006
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu