ECLI:CZ:US:2006:3.US.522.05
sp. zn. III. ÚS 522/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. S. S., zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou v Olomouci, Kateřinská 5, proti obžalobě Krajského státního zastupitelství Ostrava, pobočka Olomouc, ze dne 9. 8. 2005, čj. 2 KZV 42/2003-250, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 25. srpna 2005 se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud "přijal nález, jímž
1) vysloví, že podáním obžaloby KSZ Ostrava pobočka Olomouc čj.
2KZ V 42/2003-250 ze dne 9. 8. 2005 došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva dle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod;
2) zakáže KSZ v Ostravě pobočka Olomouc, aby v porušování práva pokračoval a přikáže mu, aby obnovil stav před porušením".
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí - stručně shrnuto - že dne 10. 6. 2003 a dne 11. 11. 2003 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku (§128 odst. 2 a 4 tr. zák.) a trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku (§255 odst. 1 a 3 tr. zák.). Stížnost, kterou proti zmíněnému usnesení stěžovatel podal, byla zamítnuta. Dne 11. 8. 2005 byl stěžovatel vyrozuměn, že proti jeho osobě byla podána obžaloba v kontextu se shora uvedeným usnesením o zahájení trestního stíhání. Stěžovatel je přesvědčen, že v usnesení o zahájení trestního stíhání absentuje subjektivní stránka trestného činu, a proto ignoroval-li policejní orgán v usnesení o zahájení trestního stíhání subjektivní stránku trestného činu nebo ani netvrdil, že byla naplněna, a ani v tomto směru neuvedl žádné skutkové okolnosti v předmětném usnesení, pak lze jednoznačně uzavřít, že jde o protiústavní rozhodnutí, na základě kterého nemůže krajské státní zastupitelství činit další relevantní úkony ve věci samé a obžaloba neměla být tedy podána.
Ústavní stížnost je nepřípustná a současně se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Podle §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Jak již Ústavní soud konstatoval v usneseních ve věcech sp. zn. IV. ÚS 562/05, IV. ÚS 574/05, II. ÚS 505/05, podání obžaloby nepředstavuje konečné a nezvratitelné rozhodnutí o vině stěžovatele, ale je pouze jedním z řady procesních úkonů v průběhu trestního řízení. V žádném případě z něj nelze činit jakékoli závěry ohledně výsledku trestního řízení, a tudíž ani neznamená, že stěžovatel bude shledán vinným. Jak státní zastupitelství, tak soud je povinen během celého trestního řízení zkoumat, zda jsou stále dány předpoklady pro jeho další pokračování, pro což tyto orgány disponují řadou instrumentů, z nichž lze pro danou fázi řízení jmenovat předběžné přezkoumání obžaloby podle ustanovení §185 a násl. tr. ř., kdy soud u podané obžaloby mj. kontroluje, zda bylo přípravné řízení provedeno podle zákona, zda v něm nebyly závažným způsobem porušeny procesní předpisy tak, že porušení nelze napravit v řízení před soudem; dále soud zkoumá, zda jsou ve věci v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout. Taktéž státní zástupce, který je orgánem veřejné žaloby a který, ač je stranou trestního řízení usilující o potrestání obžalovaného, má ve svých rukou prostředek korekce své činnosti, jímž je zpětvzetí obžaloby ve smyslu ustanovení §182 tr. ř., přičemž tak může učinit až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě. Ústavní soud uzavírá, že není oprávněn v tomto stádiu ingerovat do probíhajícího trestního řízení prostřednictvím posuzování důvodnosti obžaloby, neboť by nepřípustně zasáhl do nezávislosti orgánů činných v trestním řízení, a to zejména obecného soudu, protože jen soud (rozumí se soud obecné soudní soustavy a jen na základě podané obžaloby) rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (srov. čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 a násl. Ústavy ČR), nehledě na to, že vyhověním ústavní stížnosti odebral by Ústavní soud státnímu zástupci pravomoc svěřenou mu čl. 80 odst. 1 Ústavy ČR - k takovému kroku Ústavní soud přikročit nesmí, neboť by se tím sám dopustil protiústavnosti. Námitky uplatněné v ústavní stížnosti nechť proto stěžovatel nejprve uplatní před soudem; pokud by nesouhlasil s výsledkem pravomocně skončeného řízení, byl by - za splnění všech podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu - oprávněn obrátit se na Ústavní soud se svou ústavní stížností, která teprve v tomto stádiu může být shledána přípustnou. Ústavní stížnost je tedy nepřípustná.
Dále pak z petitu ústavní stížnosti není zřejmé, jakým způsobem má krajské státní zastupitelství přestat v porušování práva stěžovatele a obnovit stav před porušením; lze pouze odhadovat, že stěžovatel žádá, aby státní zastupitelství vzalo obžalobu zpět či dokonce zastavilo trestní řízení. Ústavní soud připomíná, že rozsah jeho pravomoci je dán čl. 87 Ústavy ČR a podrobněji je pak rozveden v zákoně o Ústavním soudu, přičemž z těchto hranic nemůže Ústavní soud vykročit, jinak by se sám dopustil protiústavnosti. Ústavní soud je nadán zejména pravomocí kasační, kdy v případě porušení ústavně garantovaných lidských práv stěžovatele ústavně nekonformním rozhodnutím orgánu veřejné moci takové rozhodnutí zruší a o věci pak s konečnou platností rozhodnou příslušné orgány, a to v intencích zrušujícího nálezu. Podání obžaloby nelze kvalifikovat jako jiný zásah orgánu veřejné moci, jehož dopad je napravitelný zákazem pokračování v porušování práva a svobody, eventuelně příkazem k obnovení stavu před porušením [srov. §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu]; Ústavní soud nemůže státnímu zástupci přikázat, aby vzal obžalobu zpět či zastavil řízení, a tudíž není ani příslušný k projednání návrhu, jímž je takovýto výrok žádán.
Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele soudcem zpravodajem odmítl [§43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2006