ECLI:CZ:US:2006:3.US.539.06.1
sp. zn. III. ÚS 539/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. listopadu 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S. S., zastoupené JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou v Praze 10, Kodaňská 521/57, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 28. 3. 2006, čj. 23 Co 481/2005-992, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem, napadá stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 28. 3. 2006, čj. 23 Co 481/2005-992, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 10. 2005, čj. 14 P 249/99-963. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozsudkem byla porušena práva zakotvená v čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jakož i čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelka vytýká prvostupňovému soudu, že:
1. V rozporu s předchozím právním názorem odvolacího soudu neprovedl dokazování ohledně charakteru výdajů, které otec uplatnil v daňových přiznáních za rok 2000 až 2004, a nerespektoval názor odvolacího soudu, že výdajem, ke kterému by bylo možno při stanovení výživného přihlédnout, není odpis hmotného a nehmotného majetku a investiční výdaj.
2. Nedonutil otce k předložení účetních dokladů a vycházel pouze z výpovědi otce, daňových přiznání a znaleckého posudku (vycházejícího jen z daňových přiznání a neúplných účetních dokladů otce za rok 2002). Otec nepředložil, v rozporu s názorem Ústavního soudu, v dřívějších rozhodnutích peněžní deníky. Prvostupňový soud nesprávně vyloučil aplikaci §85a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZR").
Odvolacímu soudu stěžovatelka vytýká:
1. Nelogičnost závěru o nezvýšení výživného na Karla (jedná se o pseudonym), kdy prvostupňový soud u otce zohlednil pro rok 2002 prodej zásob, akcií a pohledávek za 550 000,- Kč, zatímco odvolací soud uvedl, že prodejem nemovitostí a akcií se majetkové poměry otce v roce 2001 nezměnily, jen nabyly jiné (peněžní) podoby. Stěžovatelka tvrdí, že odvolací soud své rozhodnutí řádně neodůvodnil a nevyplývá z něj vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Rozporný je zejména jeho závěr, že v roce 2001 a 2002 se otci nezvýšily příjmy, které by odůvodňovaly zvýšení výživného.
2. Nesprávnost určení výše dlužného výživného, kdy stěžovatelka při jednání dne 23. 3. 2006 uvedla, že otec nezaplatil výživné za srpen a září 2005, avšak k tomu nebylo v napadeném rozsudku přihlédnuto. Bude tak nucena podat návrh na výkon rozhodnutí k vymožení výživného za tyto dva měsíce.
3. Neupřednostnění zájmu nezl. Karla podílet se na životní úrovni otce před podnikatelskými zájmy otce a svévolnou aplikaci §85 a §85a ZR.
Oběma obecným soudům stěžovatelka současně vytýká, že:
- v rozporu s dokazováním a stěžovatelčiným opačným tvrzením vzaly za prokázané, že otec z prodeje bytu za 400 000,- Kč použil pouze 100 000,- Kč, zatímco 200 000,- Kč zůstalo v bytě stěžovatelky;
- výtěžek z prodeje pozemků ve výši 110 000,- Kč sloužil otci k osobní potřebě a nikoliv k podnikání;
- otec má měsíční nájemné ve výši 25 000,- Kč za nebytové prostory v Devotyho ul. v Pardubicích (nájemné 288 000,- Kč ročně);
- soudy opomenuly příjem otce ve výši 300 000,- Kč dne 23.10. 2001, kdy otec uvedl, že se jednalo o omyl banky;
- soudy neposoudily všechny relevantní podklady týkající se příjmů a majetkových poměrů otce, stanovily vyživovací povinnost pod úrovní možností, schopností a majetkových poměrů otce, neboť nebraly zřetel na jeho majetkové poměry v jejich souhrnu (§96 odst. 1 ZR);
- soudy nezohlednily odpisy otce u majetku ve výši 8 500 000,- Kč, kdy stěžovatelka má za to, že takový majetek musí poskytovat výnos, a také tento majetek samotný musí být při výživném zohledněn;
- tvrzení otce, že jeho příjem z pronájmů nemovitostí v SJM ve výši 4 000,- Kč měsíčně je nepravdivé a bylo vyvráceno řadou důkazů;
- nebyly provedeny žádné důkazy k prokázání obnovené vyživovací povinnosti otce k dceři Petře (jedná se o pseudonym) a v jaké výši jí výživné platí; naopak bylo prokázáno, že tato má vlastní majetek a příjmy z něj, žije v domácnosti se stěžovatelkou a ničeho na domácnost nepřispívá.
Ústavní soud si pro posouzení důvodnosti námitek stěžovatelky vyžádal spis Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 14 P 249/99, z něhož zjistil následující:
Dne 11. 12. 2002 podala stěžovatelka (matka) proti otci návrh na zvýšení výživného pro jejich nezletilého syna Karla .Výživné pro Karla bylo otci naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 9. 1998, čj. 14 P 249/99-214, ve výši 3 000,- Kč měsíčně.
Okresní soud v Pardubicích rozhodl o návrhu rozsudkem ze dne 30. 4. 2004, čj. 14 P 249/99-836. K odvolání otce byl prvostupňový rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 12. 10. 2004, čj. 23 Co 275/2004-871, a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Prvostupňový soud novým rozsudkem ze dne 21. 10. 2005, čj. 14 P 249/99-963, změnil svůj předchozí rozsudek ze dne 25. 9. 1998, upravující výši výživného na nezl. Karla tak, že otci uložil povinnost platit na nezl. Karla výživné ve výši 5 000,- Kč od 1. 9. 2000, ve výši 6 000,- Kč od 1. 9. 2001, a ve výši 7 000,- Kč od 1. 9. 2002 měsíčně. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2000 do 31. 10. 2005 ve výši 208 000,- Kč uložil otci zaplatit k rukám stěžovatelky do 3 měsíců od právní moci prvostupňového rozsudku.
Soud při rozhodování vycházel jak z předchozího dokazování, tak z dokazování doplněného na základě pokynu druhostupňového soudu ve zrušujícím usnesení ze dne 12. 10. 2004. Dospěl k závěru, že od poslední úpravy výživného na Karla v roce 1998 došlo ke změně poměrů všech účastníků, proto přistoupil k aktuální úpravě výživného.
Dospěl k závěru o poklesu příjmů stěžovatelky od poslední úpravy výživného. V roce 2000 až 2004 měla příjem 5 000,- Kč až 6 000,- Kč měsíčně (odměna jednatele společnosti), k tomu v červnu až srpnu 2001 měla příjem 14 490,- Kč a v červenci až listopadu 2002 měla příjem 6 847,- Kč měsíčně. V roce 2005 pobírala 7 300,- Kč měsíčně (odměna jednatele společnosti). Soud přihlédl také k tomu, že stěžovatelka nedosáhla žádného příjmu z podnikání, a dále k tomu, že je jednatelkou a majitelkou společnosti s ručením omezeným, která v letech 2003 a 2004 skončila kladným a nezanedbatelným výsledkem.
U otce soud vycházel z jeho tvrzení, že v letech 1999 až 2001 nedosáhl příjmu z podnikání (tvrzení nebylo možno ověřit pro otcem uváděné vystěhování/ztrátu jeho věcí z bytu stěžovatelky). V letech 1999 až 2001 proto soud považoval za příjem otce odměnu likvidátora 10 000,- Kč měsíčně, v letech 2000 až 2001 částku 4 000,- Kč měsíčně z pronájmu nemovitostí v SJM, v roce 2001 částku 100 .000,- Kč z kupní ceny za byt v Bělehradské ul. v Pardubicích (dle tvrzení otce dalších 100 000,- Kč použil na výplatu mzdy účetnímu a 200 000,- Kč zůstalo v bytě stěžovatelky), v roce 2001 také přihlédl k převodu nájemních práv k nemovitosti v Devotyho ul. v Pardubicích za částku 700 000,- Kč splatnou v měsíčních splátkách do konce roku 2005. Soud tak dospěl k závěru, že v roce 1999 a 2000 měl otec příjem 14 000,- Kč měsíčně a v roce 2001 příjem 22 333,- Kč měsíčně. V roce 2002 otec dosáhl, dle zprávy správce daně, průměrného měsíčního příjmu 34 724,- Kč; za prodej zásob dostal 100 000,- Kč, za prodej akcií 150 000,- Kč a za prodej pohledávek 300 000,- Kč. V roce 2003 otec příjmu z podnikání nedosáhl, avšak prodal pozemky za 110 000,- Kč, což představuje měsíční příjem ve výši 9 166,- Kč. V roce 2004 dosahoval otec příjmu z podnikání ve výši 15 000,- Kč měsíčně; v roce 2005 příjem 8 200,- Kč měsíčně.
První zvýšení výživného soud stanovil od září 2000, neboť přihlédl k tomu, že otci odpadla vyživovací povinnost k synu Ladislavovi (jedná se o pseudonym)(5 000,- Kč), došlo k růstu potřeb nezl. Karla, vzrostl příjem otce, otec vlastnil nemovitosti (pozemky uvedené otcem ve výpovědi), otec používal majetek v SJM investičně i za účelem pronájmu.
Další zvýšení výživného soud stanovil od září 2001, neboť otec měl oproti roku 2000 příjem zvýšený o 8 000,- Kč.
Při zvýšení výživného od září 2002 soud přihlédl k tomu, že otci odpadla vyživovací povinnost k dceři Petře (4 000,- Kč), došlo k růstu příjmu otce, nezl. Karla se zvýšily odůvodněné potřeby.
Takto zvýšené výživné na nezl. Karla soud otci pro rok 2003 (přes pokles jeho příjmů) nesnížil, protože zahájení studia dcerou Petrou nepovažoval za obnovení jeho vyživovací povinnosti k ní, a zároveň přihlédl k tomu, že zejména v letech 2001 a 2002 otec uskutečnil prodeje svých nemovitostí, příp. pohledávek (v roce 2002 tak získal částku 550 000,- Kč) a mohl si tedy vytvořit finanční rezervu.
Také pro rok 2004 soud otci takto zvýšené výživné nesnížil, a to s poukazem na to, že otec (dle jeho tvrzení) dosahoval příjmu 15 000,- Kč měsíčně, přičemž absolvoval zahraniční dovolenou s přítelkyní na Kypru a Maltě.
Ani pro rok 2005 soud otci zvýšené výživné nesnížil, neboť otec měl příjem 8 200,- Kč měsíčně, mohl si utvořit rezervy z prodeje majetku v roce 2003, příp. mohl prodat své pozemky.
Proti prvostupňovému rozsudku podal otec odvolání. Uvedl, že soud přihlédl k vykazování majetku v SJM v jeho daňových přiznáních, avšak odhlédl od finančních závazků spojených s tímto majetkem. Nezabýval se tím, zda stěžovatelka má nějaký příjem z majetku v SJM a nezohlednil, že stěžovatelka brání prodeji majetku v SJM na pokrytí výživného jejich dětí. Soud uvěřil stěžovatelce (se středoškolským ekonomickým vzděláním), že její celkové možnosti a příjmy jsou na úrovni státem určené minimální mzdy. Dále uvedl, že v roce 1998 bylo pro nezl. Karla určeno výživné 3 000,- Kč s ohledem na jeho rozsáhlou mimoškolní činnost (kroužky, kursy), zatímco nyní žádné zájmové aktivity nevyvíjí. Otec také uvedl, jaká plnění poskytl nezletilému mimo vyživovací povinnost.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 28. 3. 2006, čj. 23 Co 481/2005-992, tak, že změnil prvostupňový rozsudek, a uložil otci povinnost přispívat na výživu nezl. Karla částkou 4 500,- Kč od 1. 9. 2000, částkou 6 000,- Kč od 1. 9. 2002, částkou 5 000,- Kč od 1. 10. 2003 a částkou 5 500,- Kč od 1. 9. 2005 měsíčně. Dlužné výživné na nezletilého za dobu od 1. 9. 2000 do 31. 3. 2006 ve výši 122 500,- Kč uložil otci zaplatit k rukám stěžovatelky do 6 měsíců od právní moci druhostupňového rozsudku.
Odvolací soud se ztotožnil s tím, že došlo ke změně poměrů nezletilého i rodičů, a proto je třeba nově upravit výživné. Na základě prvostupňovým soudem provedeného dokazování a výsledku jednání odvolacího soudu ze dne 23. 3. 2006 výživné zvýšil, avšak v odlišných částkách a jiných kalendářních obdobích.
Přisvědčil prvému zvýšení výživného od 1. 9. 2000, kdy rodičům zanikla vyživovací povinnost k synu Ladislavovi. Otci se však, dle odvolacího soudu, příjem výrazně nezvýšil, proto stanovil výživné (místo 5 000,- Kč) na 4 500,- Kč měsíčně. Současně uvedl, že tato částka odpovídá potřebám nezletilého i možnostem a schopnostem otce v té době, kdy otec platil i výživné na dceru Petru.
Se zvýšením výživného od 1. 9. 2001 se neztotožnil, neboť majetkové poměry otce zůstaly nezměněny. Prodejem nemovitostí a akcií nedošlo k navýšení jeho majetku, tento jen nabyl jiné podoby (peněžní).
Se zvýšením výživného od 1. 9. 2002 se odvolací soud ztotožnil, avšak stanovil výživné na 6 000,- Kč měsíčně. Prvostupňovým soudem stanovenou výši 7 000,- Kč měsíčně nepovažoval za odpovídající zákonným hlediskům (§85 odst. 2 a 3, §96 odst. 1 ZR).
Od 1. 10. 2003 stanovil výživné pro Karla na částku 5 000,- Kč měsíčně, neboť (narozdíl od prvostupňového soudu) dospěl k závěru, že došlo k obnovení vyživovací povinnosti otce ke zletilé dceři Petře, která přestože má částečně vlastní příjmy, započala studium a je otcem finančně podporována.
Od 1. 9. 2005 nezletilý nastoupil na střední školu (další výdaje), proto odvolací soud stanovil od tohoto data výživné na částku 5 500,- Kč měsíčně.
Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že při rozhodování o výši výživného přihlédl k finančním i majetkovým poměrům otce a na základě toho posoudil možnosti a schopnosti otce platit výživné, přihlédl také k tomu, že rodiče nepostupují shodně ohledně nevypořádaného SJM. Uvedl také, že na výživě nezletilého se musí podílet také stěžovatelka. Výživné karla stanovil dle jeho věku a běžných potřeb spojených s růstem, když nezletilý nemá vyšší výdaje ve spojení se zdravotním stavem či nákladnou školní nebo zájmovou činností.
Výslednou výši dlužného výživného odvolací soud stanovil tak, že od vypočteného dlužného výživného 138 500,- Kč odečetl částku 16 000,- Kč, které otec zaplatil nad rámec stanoveného výživného.
Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovatelkou uvedená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Soudy provedly rozsáhlé dokazování a zjišťování skutkového stavu věci. Ústavní soud neshledal, že by v procesu dokazování došlo k porušení ústavně zaručených práv tím, že by některé důkazy byly neprávem opomenuty nebo byly získány v rozporu s procesními předpisy, příp. že by došlo k svévolnému hodnocení důkazů. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je transparentní (uvádí, jaké skutečnosti byly vzaty za prokázané a jaké právní závěry z nich byly vyvozeny) a obsahově navazující na prvostupňové rozhodnutí i obsah soudního spisu. Ústavní soud v něm neshledává prvky libovůle či porušení procesních předpisů při hodnocení důkazů. Ústavní soud má tedy za to, že nedošlo k porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Skutečnost, že odvolací soud dospěl k závěrům odlišným od soudu prvostupňového, není samo o sobě důvodem k zásahu Ústavního soudu.
Ústavní soud také neshledal porušení čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ani čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Jak již bylo výše uvedeno, odvolací soud v souladu s provedenými důkazy uvedl, jaké skutečnosti vzal za prokázané a jaké právní závěry z nich vyvodil. Poměry obou rodičů, pro účely stanovení výživného, posuzoval jak z hlediska jejich příjmů (finančních prostředků), tak celkových majetkových poměrů, jejich možností a schopností. Odvolací soud vzal v úvahu také věk, zdravotní stav a zájmy nezl. Karla (jeho odůvodněné potřeby), jakož i jiné vyživovací povinnosti otce, resp. rodičů. Ústavní soud zde proto neshledává porušení postulátu spravedlnosti ve smyslu práva na spravedlivé rozhodnutí (tj. neshledal extrémní nesoulad skutkových zjištění s právními závěry ani prvky libovůle při aplikaci §85 ZR a dalších zákonných ustanovení).
K jednotlivým námitkám stěžovatelky Ústavní soud uvádí následující:
Ústavní soud nemá za to, že by nebylo provedeno dokazování ohledně charakteru výdajů uplatněných otcem v daňových přiznáních a na základě toho nebyly posouzeny jím uplatněné výdaje a odpisy majetku (viz protokol o jednání ze dne 7. 10. 2005 a odůvodnění prvostupňového rozhodnutí ze dne 21. 10. 2005, ve spojení s napadeným rozhodnutím).
Ústavní soud má na rozdíl od stěžovatelky za to, že prvostupňový soud provedl dokazování za účelem prokázání příjmů otce. Tvrzení otce a stěžovatelky ohledně "ztracených" dokladů otce byla protichůdná, přičemž soud se s daným stavem v odůvodnění rozhodnutí vypořádal (viz výpovědi na str. 678, 683, 696, 834, listiny na str. 687, 688, 689, 726, 732, 891 a odůvodnění rozhodnutí na str. 969, 970 spisu obecného soudu). Obecné soudy vycházely ze stavu příjmů otce dle daňových přiznání, výpovědí otce a zpráv příslušného správce daně. Ústavní soud se ztotožňuje se stěžovatelkou v tom, že ke zjištění charakteru výdajů je možno, aby soud vyžádal peněžní deníky, narozdíl od stěžovatelky však konstatuje, že jejich předložení není povinnou součástí každého dokazování o příjmech o majetkových poměrech podnikajícího povinného. Ústavní soud se také neztotožňuje se stěžovatelkou, že zde byly splněny podmínky aplikace §85a ZR, neboť má za to, že otec splnil svou důkazní povinnost v míře vylučující aplikaci fikce dle uvedeného ustanovení. Ústavní soud má za to, že zde soudy nepostupovaly libovolně a nevybočily z ústavních mezí.
Ohledně dlužného výživného vycházel odvolací soud z výpovědí rodičů ze dne 23. 3. 2006, když od dluhu otce odečetl přeplatek ve výši, ve které se výpověď rodičů shodovala. Jak stěžovatelka sama v ústavní stížnosti uvádí, lze se případného nedoplatku na výživném za měsíce srpen a září 2005 domáhat cestou výkonu rozhodnutí. Stěžovatelka se tak může na základě exekučního titulu - rozhodnutí o stanovení výživného, domáhat jeho realizace a nelze jí tedy přisvědčit, že by v tomto případě došlo k porušení jejích základních práv (např. práva vlastnit majetek či práva domáhat se práv u soudu).
U námitek stěžovatelky, že majetek ve výši 8 500 000,- Kč musí být zohledněn při stanovení výživného (což soudy údajně neučinily), že takový majetek jistě poskytuje výnos, a dále u tvrzení stěžovatelky, že příjem z pronájmu nemovitostí v SJM ve výši 4 000,- Kč měsíčně je nepravdivý a že soudy neposoudily všechny relevantní podklady týkající se příjmů a majetkových poměrů otce, Ústavní soud odkazuje na rozsáhlé dokazování v soudním spise (zejména daňová přiznání, výpovědi znalce a protokoly z jednání), jakož i na srozumitelná a transparentní odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Tvrzení stěžovatelky jsou zde pouhou polemikou se závěry provedenými obecnými soudy.
Ohledně studia a majetkových poměrů dcery Petry byly provedeny výslechy (viz str. 817, 832 až 834), další dokazování navrženo nebylo. Odvolací soud sice ohledně vyživovací povinnosti k Petry dospěl k opačnému závěru než prvostupňový soud, tímto však nevybočil z ústavních kautel. Odvolací soud s ohledem na §85 odst. 1 ZR uzavřel, že došlo k obnovení relativně zaniklé vyživovací povinnosti k Petře, kdy tato opětovně začala studovat a není tedy schopna samostatně uspokojovat všechny své potřeby (i přes příp. vlastnictví některého majetku). Ústavní soud podotýká, že vyživovací povinnost nezaniká zletilostí dítěte a lze proto hovořit o tzv. elasticitě vyživovací povinnosti rodičů k dětem. K jejímu obnovení může dojít např. tehdy, kdy dítě dokončí střední školu a není návazně přijato na vysokou školu, nastoupí do zaměstnání, avšak po roce začne znovu studovat (příprava na budoucí povolání) a není schopno samostatně uspokojovat své potřeby. V daném případě došlo k obnovení vyživovací povinnosti otce k dceři Petře, neboť jeho vyživovací povinnost relativně zanikla v září 2002 a byla obnovena zahájením dalšího studia v říjnu 2003.
Použití výtěžku 110 000,- Kč z prodeje pozemků v roce 2003 pro osobní potřebu otce obecné soudy při rozhodování zohlednily (viz str. 832, 966, 995 a 996 spisu obecného soudu), ostatně otec použití těchto prostředků pro osobní potřebu nepopíral.
Ohledně prodeje bytu za 400 000,- Kč byly provedeny obecnými soudy výslechy (viz str. 678, 683, 696 spisu obecného soudu), kdy výpovědi stěžovatelky a otce se neshodovaly. Obecné soudy se s výsledky dokazování v této otázce řádně vypořádaly ve svých rozhodnutích (viz str. 966, 971, 996 a 997 spisu obecného soudu).
Ohledně námitky nájemného ve výši 25 000,- Kč měsíčně z pronájmu nemovitosti v Devotyho ul. v Pardubicích odkazuje Ústavní soud stěžovatelku na obsah spisu (viz str. 814, 816, 954, 966 spisu obecného soudu, ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu).
Vklad a následný výběr částky 300 000,- Kč v říjnu 2001 byly krátce zmíněny jen při jednání dne 6. 3. 2003. Otec k dotazu stěžovatelky uvedl, že se jednalo zřejmě o chybné zaúčtování banky (viz str. 684 spisu obecného soudu). Další dotazy či návrhy na dokazování v této věci nebyly. Stěžovatelka ostatně v průběhu řízení jeho tvrzení nezpochybnila.
Ústavní soud neshledává nelogickým závěr odvolacího soudu, že pokud jde o akcie nebo nemovitosti, tyto jsou majetkovou hodnotou, kterou soud musí při stanovení výživného zohlednit (soud posuzuje jak příjmy, tak celkové majetkové poměry povinných), a pokud dojde k jejich prodeji, opět musí být finanční částka za ně získaná zohledněna při posuzování celkových majetkových poměrů povinného při stanovení výživného. Tentokrát je však posuzována jako příjem a nikoliv jako "jiná majetková hodnota". Majetkové poměry povinného se tak, pokud jde o prodej těchto majetkových hodnot, nezmění. Stěžovatelka dále s touto částí odůvodnění odvolacího soudu směšuje příjmy otce z prodeje pohledávek a zásob v celkové výši 400 000,- Kč (o kterých je zmínka v prvostupňovém rozhodnutí), avšak k těmto došlo až v roce 2002, o kterém odvolací soud netvrdí, že by v jeho průběhu nedošlo ke změně příjmů otce.
Z výše uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2006