ECLI:CZ:US:2006:3.US.544.05
sp. zn. III. ÚS 544/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. února 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti H. Z., zastoupeného JUDr. Danou Rybákovou, advokátkou se sídlem Ostrovského 911/30, Praha 5, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. září 2005 sp. zn. 37 Nt 611/2005 a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 2. září 2005 sp. zn. 1 Zt 150/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 21. října 2005, která splňuje podmínky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 blíže označených v záhlaví tohoto usnesení, neboť jimi měla být porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 5 odst. 1, 4 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel navrhnul, aby Ústavní soud věc projednal přednostně ve smyslu §39 zákona o Ústavním soudu, neboť napadenými rozhodnutími je omezována jeho osobní svoboda.
Stěžovatel (v trestním řízení "obviněný") je spolu s dalšími osobami stíhán policejním orgánem Policie ČR, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování Praha 1, pro trestné činy zločinného spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. a kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., přičemž trestná činnost měla spočívat v tom, že obvinění nejméně od března 2004 do doby zadržení dopravovali ze zemí bývalého Sovětského svazu do České republiky dívky za účelem provozování prostituce, přičemž takto jednali jako organizovaná skupina s rozdělenými úkoly. Dne 7. 3. 2005 byl obviněný usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 37 Nt 29/2005 vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 svým usnesením ze dne 2. září 2005 sp. zn. 1 Zt 150/2005 rozhodla, že stěžovatel, jakož i další obvinění se nadále ponechávají ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. Stěžovatel toto usnesení napadnul stížností, která byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. září 2005 sp. zn. 37 Nt 611/2005 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že usnesení státní zástupkyně je s ohledem na zcela nedostatečné odůvodnění nepřezkoumatelné, a proto mělo být obvodním soudem zrušeno. Soud jako orgán určený k zajištění zákonnosti v přípravném řízení nemůže takové nedostatky napravovat, přičemž argumentace obvodního soudu, proč nezrušil usnesení státní zástupkyně, nemůže podle názoru stěžovatele obstát, neboť pak by všechny orgány činné v trestním řízení stály na jedné straně proti obviněnému a jeden orgán by "zachraňoval" nezákonný postup orgánů dalších. Stěžovatel dále namítá, že ani usnesení obvodního soudu není dostatečně odůvodněno, přičemž tvrzení o existenci vazebních důvodů není v jeho případě podepřeno žádnými konkrétními argumenty vyplývajícími z dosavadního průběhu vyšetřování. Soud pouze opakuje popis skutku uvedený v usnesení o zahájení trestního stíhání, aniž by uvedl jediný konkrétní důkaz, který by obavy odůvodňující vazbu podpořil, a to zejména ve vztahu ke stěžovateli, přičemž usnesení není žádným způsobem ve vztahu k jednotlivým obviněným individualizované.
Přestože Ústavní soud nevydal samostatné usnesení ve smyslu §39 zákona o Ústavním soudu, postupoval tak, aby věc byla projednána s co největším urychlením.
Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků řízení, tj. Obvodního soudu pro Prahu 6 a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6. Předseda senátu obvodního soudu odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a dále se podrobně zabýval otázkou nejednotného rozhodování soudů v případě přezkumu rozhodnutí státního zástupce o dalším ponechání obviněného ve vazbě. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tvo 57/2001, podle kterého v řízení o stížnosti zpravidla samotné vady odůvodnění usnesení nemohou vést k jeho zrušení, jestliže je výrok takového usnesení správný. Ve věci interpretace ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. poukázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 95/2003, podle kterého pětidenní lhůtu v tomto ustanovení uvedenou nelze pokládat za propadnou a její nedodržení tedy nemá za následek nutnost propustit vazebně stíhaného na svobodu. Pokud tedy státní zástupce znovu rozhodl o ponechání obviněného ve vazbě poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí ke stížnosti obviněného zrušeno, ačkoliv tříměsíční doba trvání vazby již skončila, neporušil tím podle závěru Nejvyššího soudu ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. Předseda senátu však upozornil, že tento judikát Nejvyššího soudu je v rozporu s výkladovým stanoviskem nejvyšší státní zástupkyně učiněným podle §12 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto stanoviska pokud soud zruší podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesení státního zástupce o ponechání obviněného ve vazbě, je v případě překročení tříměsíční lhůty nutno vazebně stíhaného propustit na svobodu. Podle názoru předsedy senátu je takový výklad příliš extenzivní a jelikož otázka vazebního řízení úzce souvisí s právem na osobní svobodu garantovanou v Listině, měl by Ústavní soud vydat rozhodnutí, ve kterém by sjednotil výklad nastíněné problematiky, což by přispělo k jednotnému postupu orgánů činných v trestním řízení.
Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 se k podané ústavní stížnosti nevyjádřila, zaslala však Ústavnímu soudu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. ledna 2006 sp. zn. 37 Nt 617/2005, kterým bylo ve vztahu ke stěžovateli zrušeno usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 10. prosince 2005 sp. zn. 1 Zt 150/2005, kterým byl stěžovatel podle §71 odst. 4 tr. ř. ponechán ve vazbě a státní zástupkyni bylo uloženo, aby ve věci znovu jednala a rozhodla. Státní zástupkyně následně vydala příkaz ze dne 6. 1. 2006 sp. zn. 1 Zt 150/2005, na jehož základě byl stěžovatel propuštěn z vazby na svobodu.
Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud tyto orgány postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecných soudů by byl dán pouze tehdy, pokud by jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 3, Praha: C. H. Beck, 1995, str. 257), přičemž tento závěr platí rovněž pro rozhodnutí ostatních orgánů činných v trestním řízení.
Na druhé straně je však Ústavní soud oprávněn, ale i povinen posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
Ústavní soud, vědom si svého ústavního poslání (čl. 83 Ústavy), důsledně respektuje princip subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizuje své zásahy do činnosti orgánů činných v trestním řízení, pokud neshledá porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. V posuzované věci je třeba poukázat na to, že stěžovatel byl po podání ústavní stížnosti propuštěn z vazby na svobodu. Ústavní stížnost svou povahou směřovala právě k dosažení tohoto stavu a za této nově vzniklé situace ztratila svůj hlavní racionální smysl.
Ústavní soud se přesto zabýval námitkami stěžovatele, posoudil ve světle výše popsaného ústavního rámce všechny části výroků a odůvodnění napadených rozhodnutí a nemůže stěžovatelovým výtkám přisvědčit. Je sice pravdou, že usnesení státní zástupkyně je zatíženo značnou mírou obecnosti, avšak tento nedostatek odůvodnění napravil ve svém rozhodnutí stížnostní soud, který shledal výrok stížností napadeného usnesení za správný a tento svůj závěr náležitým způsobem odůvodnil, samotná nedostatečnost odůvodnění usnesení státní zástupkyně proto nebyla důvodem pro jeho zrušení. Pokud tedy obvodní soud v napadeném usnesení upřesnil a doplnil jinak správné závěry státní zástupkyně, nelze tento postup stížnostního soudu chápat jako nezákonný či dokonce neústavní.
Podle názoru Ústavního soudu je argumentace Obvodního soudu pro Prahu 6 dostatečně konkrétní natolik, aby umožnila hodnotit a přezkoumávat důvodnost rozhodnutí. Obvodní soud uvedl, že pro obviněné byla trestná činnost hlavním zdrojem příjmů, byla profesionálně organizována a měla jim přinášet nemalý zisk, obvinění jsou ohroženi poměrně vysokým trestem odnětí svobody a mají kontakty do zahraničí (str. 3 usnesení). Ústavní soud konstatuje, že obvodní soud v napadeném rozhodnutí dostatečným způsobem vyložil, z jakých konkrétních skutečností vyplývají důvody pro další trvání vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř.
Po zvážení výše uvedených skutečností Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutími, napadenými ústavní stížností, došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. V procesním postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal Ústavní soud ústavně relevantní závady. Z těchto důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
K návrhu předsedy senátu Obvodního soud pro Prahu 6, aby Ústavní soud sjednotil rozdílný výklad Nejvyššího soudu a Nejvyššího státního zastupitelství ve věci ustanovení §71 odst. 3 tr. ř., Ústavní soud uvádí, že k jeho primárním úkolům, jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti dle čl. 83 Ústavy, nepatří sjednocování judikatury, event. stanovisek orgánů činných v trestním řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2006
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu