ECLI:CZ:US:2006:3.US.582.05
sp. zn. III. ÚS 582/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného JUDr. Petrem Kybicem, advokátem v Plzni, Pražská 43, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. září 2005, sp. zn. 1 T 59/2005, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. září 2005, sp. zn. 8 To 454/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána v souladu s formálními podmínkami podle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), napadl stěžovatel usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. září 2005 (1 T 59/2005) a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. září 2005 (8 To 454/2005) a tvrdil, že jimi byl porušen čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. září 2005 (8 To 454/2005) byla zamítnuta stížnost stěžovatele (obviněného v řízení před obecnými soudy) proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. září 2005 (1 T 59/2005), kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby a současně tento okresní soud rozhodl o jeho ponechání ve vazbě.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí - stručně shrnuto - že okresní soud rozhodl o jeho ponechání ve vazbě v neveřejném zasedání, bez toho, aby stěžovatele vyslechl. Vzhledem k tomu, že stěžovateli bylo upřeno jeho právo "být slyšen", byl porušen čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Na podporu své argumentace stěžovatel poukázal na nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 573/02, IV. ÚS 269/05 a Pl ÚS 45/04. Požadavek slyšení obviněného jako procesní strany je podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva třeba vztáhnout nejen na prvotní rozhodování o zbavení osobní svobody, ale také na řízení, kterými je přezkoumávána důvodnost dalšího trvání omezení osobní svobody bez ohledu na to, zda se tato řízení konají z podnětu státního zástupce nebo z úřední povinnosti. Dále stěžovatel tvrdí, že obecné soudy rozhodnutí o jeho ponechání ve vazbě řádně neodůvodnily. Podle jeho názoru není postačující trvání některého z vazebních důvodů, ale musí být splněny i další podmínky, a to, že nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných vážných důvodů trestní stíhání skončit a současně hrozí, že propuštěním obviněného bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. Stěžovatel proto navrhl zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, zásah do práv, kterých se v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Stížnostní soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně v souladu s §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a důvodnost stížnosti stěžovatele neshledal; proto jeho stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Soud I. stupně důvodně zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby, když spolehlivě zjistil nezbytnost jejího trvání dle §67 písm. c) tr. ř., a současně dospěl k závěru, který i řádně odůvodnil, že účelu vazby nešlo v tomto případě dosáhnout jiným způsobem.
Ústavní soud rovněž přezkoumal napadená usnesení z hlediska požadavků kladených trestním řádem na jejich obsah a v této souvislosti konstatuje, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou ve svém celku přiměřeným a ústavně konformním způsobem odůvodněna (§134 odst. 2 tr. ř.); pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), jež výlučně zakládá ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů, nelze proto ve věci rozhodujícím obecným soudům nic vytknout. Porušení procesního předpisu (trestního řádu) nebylo proto v dané věci shledáno. Vzhledem k tomu nedošlo ani k porušení čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Obdobně nedůvodné je i tvrzení stěžovatele, že nebyl "veřejně slyšen", v důsledku čehož jsou podle jeho názoru napadená usnesení obecných soudů v rozporu s čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V této souvislosti se sluší poukázat na nález Ústavního soudu, publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 239/2005 Sb. V tomto plenárním nálezu, i za účelem sjednocení rozhodovací činnosti Ústavního soudu, bylo ve výrokové části nálezu výslovně konstatováno, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. K tomu Ústavní soud v daných souvislostech dodává, že uvedený postup však není nezbytný v případě, že obecný soud rozhoduje o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, jak tomu bylo ve věci této ústavní stížnosti. Rovněž se podle názoru Ústavního soudu sluší konstatovat, že mu není známo žádné rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, které by v daných souvislostech slyšení stěžovatele v případě jeho žádosti o propuštění z vazby vyžadovalo. Ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti žádné konkrétní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva neuvedl. Rovněž je nutné poukázat i na to, že pokud jde o tvrzení, že obviněný stěžovatel nebyl "veřejně slyšen", v předmětné věci bylo rozhodováno o žádosti o propuštění obviněného z vazby, s čímž povinnost "veřejného slyšení" obviněného zákon výslovně nespojuje (§240 tr. ř.). K porušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod proto v dané věci nedošlo.
Z takto rozvedených důvodů neshledal Ústavní soud, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, jeho ústavní stížnost proto posoudil jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2006