ECLI:CZ:US:2006:3.US.587.05
sp. zn. III. ÚS 587/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. ledna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy ve věci navrhovatele Mgr. M. K., zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2, Vinohradská 32, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 8. 2005 č. j. 26 Cdo 867/2004-69 a návrhu na zrušení části §671 odst. 1, která zní "v době uzavření smlouvy", a §696 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení Nejvyšší soud v řízení o dovolání nepostupoval v souladu se svými povinnostmi vyplývajícími z Ústavy, když interpretoval a aplikoval ustanovení občanského zákona v rozporu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami. Jeho rozhodnutím tak došlo k porušení práv, jež jsou zakotvena v čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 3 odst. 1 a s čl. 4, dále v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v čl. 90 Ústavy, jakož i v čl. l "Dodatkového protokolu k Úmluvě" ve spojení s čl. 14 "Úmluvy." Poukázal na průběh řízení, v němž se domáhal určení výše nájemného za byt, který v jeho nemovitosti užívají žalovaní, na rozhodnutí soudu I. i II. stupně a vyslovil své přesvědčení, že v nichž soudy aplikovaly normy jednoduchého práva svévolně a bez smysluplného odůvodnění, respektive bez propojení s jakýmkoliv ústavně chráněným účelem. Rovněž interpretaci zákona o cenách Nejvyšším soudem v rozhodnutí o dovolání považuje za extrémní a stojící v rozporu s nálezy Ústavního soudu, které regulační předpisy, vztahující se k nájemnému, zrušily. Současně navrhl, aby Ústavní soud proto zrušil část ust. §671 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která zní "v době uzavření smlouvy", jakož i §696 odst. 1 citovaného zákona.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku a spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 9 C 146/2003 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud přezkoumal rozsudek soudu II. stupně dle §242 odst. 1 a 3 obč. soudního řádu, a to v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden, jakož i v návaznosti na uplatněné dovolací důvody, opodstatněně dovolání stěžovatele zamítl a konstatoval, že Krajský soud v Českých Budějovicích daný skutkový stav správně právně posoudil a o odvolání věcně správně rozhodl. Za použití výkladu §696 odst. 1 obč. zákona, §2 odst. 3 zák. č. 526/1990 Sb. a s poukazem na nález Ústavního soudu č. 84/2003 Sb. Nejvyšší soud vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč po vzniku práva osobního užívání bytu a jeho transformaci na nájem cena nájmu a plnění poskytovaného s užíváním bytu podléhá regulaci právními předpisy, které §696 odst. 1 obč. zák. předpokládá, a proč z tohoto stavu nutno vycházet, dokud nebude přijat speciální předpis - ani zrušení již vydaného takového právního předpisu Ústavním soudem na konstatovaném závěru nemůže nic změnit, poněvadž práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před jeho zrušením zůstávají nedotčena. Na odůvodnění rozsudku dovolacího soudu lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Podle §74 cit. zákona o Ústavním soudu spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla shledána neopodstatněnou, důvod pro uplatnění návrhu dle citovaného ustanovení dán není.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2006