ECLI:CZ:US:2006:3.US.592.05
sp. zn. III. ÚS 592/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. K., právně zastoupené Mgr. Danielem Maškem, advokátem AK se sídlem Na Šťáhlavce 16, 160 00 Praha 6, proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 8. 2005 č. j. 4 C 29/2005-10, za účasti Okresního soudu v Berouně jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 11. 2005, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 8. 2005 č. j. 4 C 29/2005-10, a to pro porušení čl. 96 odst. 1 a odst. 2 Ústavy, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé, když výše uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Berouně již nelze napadnout žádným řádným či mimořádným opravným prostředkem.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 8. 2005 č. j. 4 C 29/2005-10 byla žalované (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") uložena povinnost zaplatit žalobci Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s., částku 808,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že bez své viny se nemohla účastnit jednání, protože nevěděla o jeho konání. Předvolání k jednání a žaloba jí nebyly vůbec doručeny a nenastala ani fikce doručení. Soud dle spisového materiálu doručoval zásilku prostřednictvím provozovatele poštovních služeb chybně na jméno "I. Č." a provozovatel poštovních služeb Česká pošta, s. p. odmítl zásilku stěžovatelce předat, a to v souladu s Poštovními podmínkami České pošty, s. p. - základní služby (dále jen "poštovní podmínky"). Dle čl. 24 poštovních podmínek se poštovní zásilka, jejímž adresátem je fyzická osoba, vydá v místě určeném v poštovní adrese fyzické osobě, která způsobem podle čl. 21 odst. 1 prokáže, že je adresátem. Dle článku 21 poštovních podmínek lze k prokazování jména a příjmení fyzické osoby, případně i jejího rodného čísla nebo data narození, použít pouze, jde-li o českého občana, občanský průkaz nebo cestovní doklad vydaný v České republice. Od roku 2000, kdy se stěžovatelka provdala, používá příjmení K. a nikoliv příjmení "Č.", jak se uvádí v rozsudku a jak uvádí žalobce. O této skutečnosti byl Okresní soud v Berouně informován, jak podle stěžovatelky vyplývá z předchozí rozhodovací činnosti. Veškeré doklady, kterými se od té doby může prokázat, znějí na příjmení K..
K meritu věci stěžovatelka uvádí, že přestože v odůvodnění rozsudku není žádným způsobem specifikován doklad totožnosti, na základě kterého sepsal přepravní kontrolor hlášení o uložení přirážky cestujícímu, stěžovatelka na základě dřívějších zkušeností předpokládá, že třetí osoba se vykázala kontrole některým ze zcizených dokladů totožnosti, které byly platné pouze do 24. 2. 1997, kdy byly stěžovatelce odcizeny. Stěžovatelka uvádí, že o obsahově téměř shodných právních věcech stěžovatelky již Okresní soud v Berouně rozhodoval a ve všech těchto věcech shledal okresní soud tvrzení žalované - stěžovatelky jako pravdivá a žalobu žalobce v plném rozsahu zamítl. V těchto řízeních, uvádí stěžovatelka, postupoval okresní soud správně a žalobkyni řádně umožnil účast na řízení a uplatnění jejích práv.
Stěžovatelka uvádí, že v nyní souzené věci byla stěžovatelce nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, nebyla jí dána možnost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, a bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Rovněž byla porušena zásada rovnosti stran, kdy žalobce byl zvýhodněn, neboť bylo soudem přihlíženo jen k jím předloženým důkazům.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Pro posouzení důvodnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený o Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 4 C 29/2005.
Na č. l. 14 spisu Okresního soudu v Berouně se nachází úřední záznam ze dne 21. 9. 2005, ve kterém se v první větě uvádí "Dnešního dne se dostavila žalovaná I. Č., nyní K., totožnost ověřena z občanského průkazu č." .... "která uvedla, že jí pošta výzvu k vyzvednutí zásilky nedoručila do schránky, neboť pod rodným příjmením ji zde neznají (bydlí tu od svatby)".
Z výše uvedeného úředního záznamu vyplývá, že příjmení "Č." je rodné příjmení stěžovatelky. Dle ust. §3 odst. 2 zák. č. 328/1999 Sb. o občanských průkazech je rodné příjmení povinným údajem zapisovaným v občanském průkazu, a nemůže tedy působit potíže, změnu příjmení v důsledku uzavření manželství prokázat (tento údaj byl povinným údajem zapisovaným v občanském průkazu rovněž dle dříve platné vyhl. č. 128/1993 Sb., kterou se provádí zákon o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, viz její příloha). Proto také občanský průkaz s novým příjmením, vystavený po uzavření manželství, stěžovatelce k prokázání její totožnosti postačoval.
Z doručenky na zásilce Okresního soudu v Berouně obsahující žalobu a předvolání k ústnímu jednání konanému dne 15. 8. 2005 (č. l. 5) bylo zjištěno, že zásilka byla vrácena z důvodu nevyzvednutí adresátem, přičemž žádný jiný důvod nevyzvednutí zásilky na doručence uveden nebyl. Z doručenky bylo dále zjištěno, že zásilka byla uložena na žádost adresáta bez předchozího pokusu o její doručení a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl (č. l. 5 soudního spisu).
Z doručenky na zásilce Okresního soudu v Berouně obsahující rozsudek ze dne 15. 8. 2005, bylo zjištěno, že tuto zásilku - přestože jako adresát byla uvedena stejně jako na předchozí zásilce "I. Č."- pracovnice pošty stěžovatelce předala a tato ji osobně převzala dne 19. 9. 2005, a tuto skutečnost potvrdila svým podpisem. Jako jméno osoby, která zásilku převzala, je na doručence uvedeno "K. - Č.". Z uvedeného vyplývá, že občanský průkaz s novým příjmením stěžovatelce k prokázání její totožnosti při převzetí zásilky postačoval. Z doručenky bylo dále zjištěno, že zásilka byla uložena na žádost adresáta bez předchozího pokusu o její doručení a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl (č. l. 12 soudního spisu).
Ačkoli do úředního záznamu dne 21. 9. 2005 stěžovatelka uvedla, že pošta jí výzvu k vyzvednutí zásilky nedoručila do schránky, neboť pod rodným příjmením ji zde neznají, z doručenek bylo zjištěno, že v obou výše uvedených případech, kdy stěžovatelce bylo doručováno, výzva adresátu zanechána byla, přičemž na základě výzvy k vyzvednutí zásilky obsahující rozsudek se stěžovatelka na poštu dostavila. V tvrzeních stěžovatelky je možné najít i další rozpor, když na rozdíl od svého výše uvedeného vyjádření zachyceného v úředním záznamu ze dne 21. 9. 2005 stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že provozovatel poštovních služeb Česká pošta, s. p., doručoval zásilku chybně na jméno "I. Č." a odmítl zásilku stěžovatelce předat, a to v souladu s poštovními podmínkami, protože stěžovatelka prý nebyla schopna prokázat, že je adresátem, neboť veškeré doklady, kterými se může od uzavření manželství prokázat, znějí na příjmení "K.".
Ústavní soud nemá důvod pochybovat o tom, že okresní soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu o doručování žaloby a předvolání k ústnímu jednání dne 15. 8. 2005.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti nijak nedokládá své tvrzení, že pošta odmítla zásilku předat a ani ze spisu okresního soudu sp. zn. 4 C 29/2005 taková skutečnost nevyplývá. Z objektivní konstelace skutkových okolností lze dovodit, že pokud by bylo pravdivé tvrzení stěžovatelky, že "provozovatel poštovních služeb Česká pošta, s. p. odmítl zásilku stěžovatelce předat", mohla stěžovatelka relativně velmi snadno v reklamačním řízení u pošty dosáhnout vydání zásilky. To by jí následně umožnilo v probíhajícím občanskoprávním řízení před obecným soudem uplatnit své eventuální námitky proti žalobě. Svým postupem navozuje stěžovatelka obecně nepřijatelnou situaci, kdy do objasňování procesních a skutkových okolností občanskoprávního sporu je v pozici jakési odvolací instance vtahován Ústavní soud (navíc v bagatelní záležitosti), což je pozice, která mu z ústavněprávního hlediska nepřísluší.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2006
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu