ECLI:CZ:US:2006:3.US.625.05
sp. zn. III. ÚS 625/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. července 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti společnosti REDOMA, s. r. o., se sídlem Lužická 1341/9, Děčín, IČ: 62241249, zastoupené JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Zítkova 9, Litoměřice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. srpna 2005 č. j. 5 Afs 30/2004-60 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. ledna 2004 č. j. 15 Ca 191/2003-28, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
I.
Ve včas podané ústavní stížnosti, která i v ostatních ohledech splňuje formální náležitosti návrhu [ve smyslu ustanovení §30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 3, odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu], napadá stěžovatelka rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2005 č. j. 5 Afs 30/2004-60 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 1. 2004 č. j. 15 Ca 191/2003-28 a tvrdí, že označené rozsudky porušily její základní práva a svobody zakotvené v čl. 11 odst. 5 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka ke skutkové stránce věci uvádí, že v rámci daňové kontroly bylo v roce 2002 místně příslušným finančním úřadem provedeno v provozovně Salonu Petra za přítomnosti P. R., avšak bez vyrozumění a přítomnosti stěžovatelky, místní šetření, o čemž byl sepsán protokol. Takový postup považuje stěžovatelka za porušení svého práva uvedeného v ustanovení §16 odst. 4 písm. e) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZSDP"), neboť se prý z tohoto důvodu nemohla úspěšně bránit proti zvýšení základu daně ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
II.
Z obsahu rozhodnutí napadených ústavní stížností Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka jako žalobkyně ve správním soudnictví podala žaloby proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2003 č. j. 5470/1998/120/03, č. j. 5470/1999/120/03 a č. j. 5470/2000/120/03. Podané žaloby byly rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 1. 2004 č. j. 15 Ca 191/2003-28 zamítnuty.
Krajský soud se v odůvodnění předmětného rozsudku zabýval dvěma námitkami stěžovatelky a v této souvislosti konstatoval, že podle jeho zjištění napadená rozhodnutí žalovaného finančního orgánu splňují základní náležitosti uvedené v ustanovení §32 odst. 2 písm. d) ZSDP, nejsou proto neplatná, tím méně pak lze uvažovat o jejich nicotnosti. V případě údajného pochybení při provádění místního šetření žalovaného, které mělo mít zásadní vliv na důkazní řízení, dospěl krajský soud k závěru, že správce daně je podle ustanovení §15 odst. 1 věty první ZSDP oprávněn v souvislosti s daňovým řízením provádět místní šetření jak u subjektu daně, tak i u jiných osob, pokud v souvislosti s místním šetřením prováděným u jiné osoby nejsou vyslýcháni žádní svědkové. Nelze z žádného zákonného ustanovení dospět k závěru, uvádí krajský soud, že daňový subjekt je oprávněn být přizván k provádění tohoto místního šetření a v jeho rámci klást třetím osobám otázky.
Z připojeného správního spisu vzal krajský soud za prokázané, že správce daně ověřoval formou místních šetření v
týkají stěžovatelky. Jedná se o obsah smlouvy uzavřené se stěžovatelkou, způsob vyúčtování, popis stavu objektu a jeho zařízení, včetně použitého materiálu, jakož i způsob kolaudace stavby. Úkony pracovníků správce daně, spojené s nahlédnutím do příslušných dokladů, vyžádáním potřebného vysvětlení podle ustanovení §15 odst. 5 ZSDP či ohledáním na místě samém, nelze považovat za zastřenou svědeckou výpověď podle ustanovení §8 odst. 1 věty první ZSDP. Osoba přítomná místnímu šetření měla ve smyslu ustanovení §7 odst. 2 písm. g) ZSDP povinnost součinnosti třetí osoby vymezené v ustanovení §15 odst. 5 ZSDP. Obdobná situace nastala při místním šetření prováděném na stavebním odboru Městského úřadu v Děčíně, při němž pracovníci správce daně nahlíželi do listin vztahujících se k rozhodným skutečnostem, aniž, jak vyplývá z úředního záznamu, vyslýchali svědky či třetí osoby. Z těchto skutkových zjištění dospěl krajský soud k závěru, že při místních šetřeních prováděných pracovníky správce daně nedošlo k porušení ustanovení §16 odst. 4 písm. e) ZSDP ani ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces.
Stěžovatelka využila možnost napadnout předmětný rozsudek kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu ČR. Důvodem podání kasační stížnosti byl nesouhlas stěžovatelky s právním názorem příslušného finančního orgánu na otázku postavení třetích osob podle ustanovení §7 odst. 2 písm. g) ve vztahu k ustanovení §15 odst. 5 ZSDP. Stěžovatelka předložila svůj výklad výše označených zákonných ustanovení a tvrdila, že "pro naplnění postavení třetích osob uvedených v ustanovení §7 odst. 2 písm. g) ZSDP je zapotřebí, aby ZSDP taxativně stanovil nejen obsah, ale i způsob, jakým má být povinnost součinnosti plněna, což však ustanovení §15 odst. 5 ZSDP nesplňuje, takže nelze dospět k závěru, že se jedná o povinnost vymezenou v ustanovení §7 odst. 2 písm. g) ZSDP".
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 8. 2005 č. j. 5 Afs 30/2004-60 kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou (§110 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen "s. ř. s.").
Nejvyšší správní soud mimo jiné v tomto rozhodnutí konstatoval, že při místním šetření v Salonu Petra a na stavebním odboru byly pracovníky správce daně zjištěny rozpory mezi dodatečně přiřazenými náklady a skutečným stavem. Zástupkyně stěžovatelky k obsahu protokolu nenamítala ničeho. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu se stal tedy výhradně důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (nesprávné právní posouzení věci soudem v předcházejícím řízení). V otázce vad rozhodnutí (namítané nicotnosti) dospěl Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem k závěru, že kasační stížnost není v tomto ohledu důvodná.
Ve vztahu k druhé námitce stěžovatelky, že P. R. neměla v jeho daňovém řízení povinnost součinnosti ani podle ustanovení §15 odst. 5 ZSDP, ani podle ustanovení §34 odst. 4 ZSDP, neboť v daňovém řízení nelze vydat nebo zapůjčit k ohledání nemovitou věc, případně její součást, nýbrž že jmenovaná vystupovala v předmětném daňovém řízení jako svědek [ve smyslu ustanovení §7 odst. 2 písm. a) ZSDP] Nejvyšší správní soud konstatoval, že obsah pořízeného protokolu o místním šetření vyvrací tvrzení stěžovatelky, že by výše jmenovaná tzv. další osoba byla podle ustanovení §7 odst. 2 písm. g) ZSDP v jeho průběhu vyslýchána. Nejvyšší správní soud dovodil, že P. R. plnila jen své povinnosti součinnosti (uvedené v ustanovení §15 ZSDP, při níž není přítomnost stěžovatelky vyžadována). V daném případě umožnila upřesnění informací, které přímo souvisejí s průběhem prováděného místního šetření.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu není obsah ustanovení §15 odst. 5 ZSDP vyjadřující povinnost součinnosti v rozporu s ustanovením §34 ZSDP, neboť posledně uvedené zákonné ustanovení zakotvuje povinnost informační, jež je nepochybně součástí obecně vyjádřené povinnosti součinnosti v daňovém řízení.
III.
Ústavní soud přezkoumal námitky stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Podstatou ústavní stížnosti jsou tytéž námitky, které stěžovatelka uplatnila v rámci svých žalob a kasační stížnosti, a které stručně shrnuto, opírá o údajně nesprávné hodnocení provedených důkazů, a to protokolů o místním šetření správce daně v Salonu Petra dne 12. 7. 2002 a na stavebním odboru Městského úřadu v Děčíně dne 23. 10. 2002. Stěžovatelka v ústavní stížnosti předkládá vlastní hodnocení těchto důkazů a z nich vyvozuje i právní závěry odlišné od právních závěrů obecných soudů.
V otázce hodnocení důkazů provedených v řízení před obecnými soudy zaujímá Ústavní soud neměnné stanovisko, jehož obsahem je respektování nezávislosti soudního rozhodování. Ústavní soud zásadně nehodnotí, resp. nepřehodnocuje důkazy provedené v pravomocně skončeném řízení, a to ani v případě, že se způsobem tohoto hodnocení se Ústavní soud neztotožňuje. Výjimkou by byly toliko případy, v nichž by obecné soudy v dané věci postupovaly svévolně, tj. že jejich závěry by byly zjevně neudržitelné ve vztahu ke skutkovým zjištěním, nebo že by významným způsobem porušily procesní principy obsažené v ústavním pořádku České republiky.
Žádné z výše uvedených pochybení, které by zakládalo protiústavnost napadených rozhodnutí, však v dané věci zjištěno nebylo. Místní šetření v provozovně Salonu Petra (stejně jako místní šetření na místně příslušném stavebním odboru) nebylo provedeno za účelem výslechu svědků - P. R. a zaměstnanců stavebního odboru městského úřadu, proto nebylo potřebné tyto osoby jako svědky poučovat. Skutečnosti zjištěné pracovníky správce daně na místě samém byly ověřením údajů uvedených ve vyjádření ke zprávě, jak to správně zdůraznil kasační soud.
Námitka stěžovatelky, že třetí osoba neměla v předmětném daňovém řízení povinnost součinnosti ve smyslu ustanovení §15 odst. 5 ZSDP zejména z toho důvodu, že povinnosti třetích osob v případě místního šetření jsou v citovaném ustanovení uvedeny pouze demonstrativně a nikoli taxativně, není důvodná.
Vstup pracovníků správce daně do prostor určených k podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti nelze při zachování podmínky souvislosti s probíhajícím daňovým řízením chápat za zásah nedovolený, nerespektující čl. 12 odst. 3 věty druhé Listiny.
Ze všech výše uvedených důvodů se Ústavní soud neztotožnil s názorem stěžovatelky o porušení jejích ústavně garantovaných práv a svobod a ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou.
Ze stejného důvodu Ústavní soud nevyhověl návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2006
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu