ECLI:CZ:US:2006:3.US.627.05
sp. zn. III. ÚS 627/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. C., zastoupeného JUDr. Petrem Permanem, advokátem v Praze 1, Klimentská 36, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. září 2005, sp. zn. 24 Co 324/2005, a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. října 2003, sp. zn. 7 C 11/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí pro jejich protiústavnost. Jak stěžovatel uvádí, současně podal k Nejvyššímu soudu ČR dovolání a ústavní stížnost podává jen z opatrnosti v zájmu zachování lhůty. Ústavní soud si tuto skutečnost ověřil dotazem u příslušného obecného soudu.
Podle ust. §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odst. 4 téhož ustanovení byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Jak je z uvedeného zjevné, stěžovatel dosud nevyčerpal veškeré prostředky, které mu procesní normy podle českého práva poskytují. Za této situace tedy není místo pro zásah Ústavního soudu, jehož činnost je vůči soudům obecným přísně subsidiární a nastupuje pouze tam, kde se stěžovateli nemůže dostat nápravy v řízení před obecnými soudy. Tak tomu ovšem v této situaci není, a stěžovatel může stále dosáhnout pro sebe kladného výsledku v řízení před soudy obecnými. V případě, že v řízení před Nejvyšším soudem ČR neuspěje, může podat ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů (eventuálně též proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jako soudu dovolacího, pokud i tomuto soudu budou dle právního názoru stěžovatele svědčit důvody ústavní stížnosti), a to ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o dovolání.
Za shora uvedených okolností Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost ihned odmítl z důvodu její nepřípustnosti dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, aniž by vyzýval stěžovatele k doplnění ústavní stížnosti o kopie rozhodnutí ve smyslu §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, které stěžovatel k ústavní stížnosti nepřipojil.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2006