ECLI:CZ:US:2006:3.US.650.05
sp. zn. III. ÚS 650/05
Usnesení
III. ÚS 650/05
Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele J. V., zastoupeného JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem Olivova 116, 251 01 Říčany, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2005 č. j. 10 To 359/2005-981 a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 8. 6. 2005 sp. zn. 2 T 89/2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí soudů s tím, že dle jeho přesvědčení byl jimi porušen ústavní pořádek, konkrétně Listina základních práv a svobod v čl. 8 odst. 1 a 2 a v čl. 39. Uvedl, že jeho námitky se týkají nesprávného hodnocení důkazů, což vedlo i k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutků a tedy k jeho odsouzení pro spáchání trestného činu. Poukázal na provedené důkazy - na výslechy svědků, na záznamy o telekomunikačním provozu a závěry, které z nich soudy dovodily označil za nepodloženou konstrukci, která nemá reálný základ. Setrval na tom, že nebyl spolupachatelem obviněného P., na jeho trestné činnosti se nepodílel, proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, který nevyhověl jeho odvolání, podal k Nejvyššímu soudu České republiky dovolání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozhodnutí soudů, jimiž byl stěžovatel uznán vinným spácháním trestného činu ve spolupachatelství dle §9 odst. 2 tr. zákona, a to trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Námitkami obsaženými i v návrhu se zabýval v odvolacím řízení soud II. stupně a v odůvodnění svého usnesení se s nimi vyčerpávajícím způsobem vypořádal, když zejména poukázal na výpovědi jmenovaných svědků a na údaje o telefonických kontaktech poškozených s obžalovaným s tím, že těmito důkazy soud I. stupně důvodně vyvrátil obhajobu obžalovaného, hájícího se tvrzením, že se na činnosti spoluobžalovaného P. nepodílel. Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 8. 6. 2005 č. j. 2 T 89/2005-932 bylo shledáno, že soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu a výpovědi svědků hodnotil mj. jednotlivě i v souhrnu, tedy jejich výpověď, označení obžalovaného při rekognici z fotoalba či při hlavním líčení, jakož i zjištěné vzájemné telefonické kontakty mezi obžalovaným a svědky. Lze dodat, že dovolání podané stěžovatelem k Nejvyššímu soudu bylo dle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dne 20. 4. 2006 usnesením sp. zn. 6 Tdo 322/2006 odmítnuto, rozhodnutí dovolacího soudu ústavní stížností napadeno v tomto řízení nebylo.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2006