ECLI:CZ:US:2006:3.US.653.05
sp. zn. III. ÚS 653/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 4. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy ve věci navrhovatele P.H.D., zastoupeného JUDr. Janem Brčákem, advokátem se sídlem 101 00 Praha 10, Vršovická 51/478, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. srpna 2005 č. j. 4 Azs 443/2004-49, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost směřující do rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. září 2004 č. j. 60 Az 97/2004-19, kterým došlo k zamítnutí žaloby proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 1. června 2004 č. j. OAM-340/LE-B01-B03-2004. Tímto byla dle §16 odst. 1 písm. g) zák. č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost stěžovatele o udělení azylu.
Dle odůvodnění ústavní stížnosti nebylo adekvátně při jejím posouzení zohledněno tvrzení stěžovatele jednak o tom, že by se ve své vlasti dostal do značných ekonomických problémů, a dále že na základě jeho nesouhlasu s vietnamským politickým systémem je vystaven politickému i osobnímu tlaku ze strany tamnějších úřadů. Proto se rozhodl žít svobodně v demokratické zemi, za kterou si vybral Českou republiku. Stěžovatel má za to, že zmíněný (z hlediska ochrany základních práv) nedostatečný přístup Nejvyššího správního soudu nalézá odrazu v porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 2 ve spojení s čl. 43 Listiny základních práv a svobod, pročež se domáhal, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost jím vydaného rozsudku a posléze jej nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Tento závěr dovodil Ústavní soud v předmětné věci.
Nejvyšší správní soud v rámci zákonem vymezeného prostoru řádně přezkoumal námitky stěžovatele z pohledu důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů. Zcela v intencích zásad plynoucích z práva na spravedlivý proces vyložil, a to racionálně konzistentním a dostatečně přesvědčivým způsobem, proč v návaznosti na skutečnosti v řízení před správními orgány (řádně) zjištěné nebylo lze podřadit tvrzení stěžovatele pod ustanovení §12 ani §14 zák. č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a tudíž jeho žádosti ve smyslu jím předložené argumentace vyhovět. Podrobně rozvedl, proč nepřisvědčil jednotlivým argumentům předloženým k posouzení stěžovatelem, přičemž na obsah odůvodnění jeho rozhodnutí postačí takto pro stručnost odkázat (str. 3-7 předmětného rozsudku).
Pakliže bylo shledáno, že Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nevykročil z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních práv stěžovatele, bylo mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo. Jelikož tak bylo učiněno neprodleně po jejím podání, návrh dle §79 odst. 2 cit. zák. se stal pro bezpředmětným. Proto o něm již nebylo samostatně rozhodováno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2006