ECLI:CZ:US:2006:3.US.662.05
sp. zn. III. ÚS 662/05
Usnesení
III. ÚS 662/05
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 9. února 2006 ve věci navrhovatelky M. B., zastoupené JUDr. Zuzanou Feldmanovou, advokátkou se sídlem 130 00 Praha 3, Bořivojova 108, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003 č. j. 25 Co 455/2002-94, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala cestou ústavní stížnosti zrušení výše citovaného rozsudku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně č. j. 12 C 275/99-48. Tím jí byla uložena povinnost vyklidit blíže označený byt do 30 dnů od zajištění přístřeší a rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání, které Nejvyšší soud odmítl s tím, že nebylo dle §237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu přípustné. Vyslovila přesvědčení, že se soudy nezabývaly jejím tvrzením o nezavinění situace, která byla důvodem jejího vyloučení z družstva, Městský soud v Praze, jako soud odvolací, se při svém rozhodování nezabýval ani tím, jaká jí byla v řízení o vyklizení stanovena bytová náhrada - proto se postupem soudu cítí poškozena v právech zajišťujících jí lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a právo na spravedlivý proces, zaručené Ústavou, resp. článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížnosti a usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 26 Cdo 1468/2004-125 bylo zjištěno, že dovolání stěžovatelky jmenovaný soud dne 28. 7. 2005 odmítl jako nepřípustné s tím, že i když je stěžovatelka odůvodňovala tvrzením, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu], samotným obsahem dovolání zpochybňovala opodstatněnost vyloučení z družstva a uložení vyklizovací povinnosti bez zajištění bytové náhrady. Bylo tedy konstatováno, že její dovolání směřuje proti soudy zjištěnému skutkovému stavu věci a tedy takové námitky nemohou být z hlediska přípustnosti dovolání dle citovaného ustanovení občanského soudního řádu právně relevantní, nebyl pak ani dán důvod k přezkoumáni rozhodnutí dle §241a odst. 3 obč. soudního řádu a dovolání nemohlo být dovoláním přípustným.
S ohledem na citovaná zjištění ústavní stížnost, podaná k doručení dne 17. 12. 2005 a napadající rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 455/2002-94 ze dne 30. 1. 2003, je ústavní stížností podanou po lhůtě k tomu stanovené, když počátek jejího běhu nelze odvozovat ode dne doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005 - rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání nelze považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně tvrzeného práva poskytuje - odmítavé rozhodnutí Nejvyššího soudu (proti němuž ústavní stížnost ani nesměřuje) nebylo vydáno v závislosti na jeho uvážení, jak to má na mysli §72 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ale z důvodů obsažených v odůvodnění jeho rozhodnutí, jak jsou shora konstatovány.
Pro výše uvedené byl návrh odmítnut [§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2006