ECLI:CZ:US:2006:3.US.668.05
sp. zn. III. ÚS 668/05
Usnesení
III. ÚS 668/05
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 9. února 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele S. S., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Mikovou, advokátkou se sídlem 293 01 Mladá Boleslav, Kalefova 404, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 9. 2005 sp. zn. 6 Tdo 1060/2005 a ze dne 25. 11. 2004 sp. zn. 6 Tdo 1248/2004, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005 sp. zn. 12 To 21/2005 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2004 sp. zn. 6 T 130/2004, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti směřující proti výše označeným rozhodnutím vyslovil přesvědčení, že postupem soudů v trestním řízení, vedeném proti jeho osobě, byla porušena práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, v čl. 8 odst. 2, jakož i v čl. 39 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že byl uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 k §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona a uložen mu trest. Po celou dobu trestního řízení bylo nepochybné, že se dopustil jednání popsaného v obžalobě i v příslušných rozhodnutích, s výjimkou výše škody, resp. hodnoty věcí, které odcizil. V tomto směru považuje za nesprávný názor Nejvyššího soudu, který na základě dovolání státního zástupce zrušil předcházející rozhodnutí, když současně vyložil, jakým způsobem má být určena a vyčíslena výše škody, způsobená trestným činem. I když dle vyjádření Nejvyššího soudu v rozhodnutí následném nešlo o právní názor, soudy I. a II. stupně další důkazy neprovedly a výši škody určily v rozporu s §89 odst. 12 tr. zákona. Proto podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005 sp. zn. 12 To 21/2005 dovolání, Nejvyšší soud je dle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
Z obsahu návrhu, stížností napadených rozhodnutí a usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 318/05 bylo zjištěno, že Nejvyšší soud dne 25. 11. 2004 zrušil rozhodnutí soudu I. i II. stupně, kterými byli stěžovatel a další obvinění M. V. a P. N. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) a podle §9 odst. 2 tr. zákona s tím, že společně odcizili (mimo palety v hodnotě 65.776,-Kč, l zdvihák s hákem a přípravek k přenášení motorů) 48 ks motorů ŠKODA 1,9 TDI 81 kW a 16 ks motorů ŠKODA 1,9 TDI 66 kW, přičemž mělo jít o motory v hodnotě nejméně 3.590.951,- Kč. Dovolací soud v odůvodnění rozhodnutí mj. konstatoval, že v daném případě (pokud jde o určení výše škody, způsobené trestným činem) nebylo soudy postupováno v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zákona. Poté, co Krajský soud v Praze dne 30. 12. 2004 o vině a trestu stěžovatele opět rozhodl, když shledal, že spolu s dalšími obviněnými spáchal trestný čin podle §247 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, že tímto činem byla způsobena škoda v celkové výši nejméně 11.593.432,- Kč a vrchní soud dne 5. 4. 2005 zamítl odvolání obžalovaných i státního zástupce, podal stěžovatel, stejně jako obviněný M. V., dovolání zaměřené na problematiku ustanovení §89 odst. 12 tr. zákona a směřující proti vyčíslení výše škody způsobené odcizením předmětných motorů. Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2005 sp. zn. 6 Tdo 1060/2005 bylo zjištěno, že jmenovaný soud odmítl výše zmíněné dovolání opodstatněně a v odůvodnění rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč se ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, na základě nichž škoda způsobená obviněnými dosáhla nejméně výše 11.593.432,- Kč. Na uvedené rozhodnutí a jeho odůvodnění lze v dalším odkázat. V souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2005 ve věci ústavní stížnosti podané spoluobviněným M. V. (sp. zn. III. ÚS 318/05) nutno konstatovat, že pokud jde o výklad jednoduchého práva, zjišťování a hodnocení důkazů ohledně výše škody způsobené stěžovatelem a dalšími obviněnými trestným činem, nebyla v postupu soudů a při vyčíslení škody zjištěna libovůle či svévole, a tedy ani porušení práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává. Proto byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou.
Pro výše uvedené byl návrh dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2006