ECLI:CZ:US:2006:3.US.682.05
sp. zn. III. ÚS 682/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. února 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti J. H.,zastoupeného JUDr. Ladislavem Tolnayem, advokátem se sídlem Jaselská 66, Mladá Boleslav, proti sdělení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 19. října 2005 sp. zn. KZN 1413/2005, usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Náchodě ze dne 5. ledna 2005 sp. zn. ZN 444/2001 a usnesení Okresního ředitelství Policie ČR v Jičíně ze dne 25. září 2001 č. j. ORJC-9/IS-TČ-2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal ústavní stížnost, která byla předána k poštovní přepravě dne 23. prosince 2005, přičemž toto podání nebylo učiněno prostřednictvím obhájce a bylo zatíženo rovněž dalšími nedostatky. Ve stanovené lhůtě však byly vytknuté nedostatky odstraněny a byla podána ústavní stížnost prostřednictvím obhájce. Stěžovatel se v podané ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Okresního státního zastupitelství v Náchodě a Policie ČR blíže označených v záhlaví tohoto usnesení, neboť jimi měl být porušen článek 17 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv. Jelikož je stěžovatel dle svého tvrzení nemajetný a nemá žádný příjem, navrhnul, aby Ústavní soud rozhodnul, že náklady na jeho právní zastoupení zcela zaplatí stát.
Z obsahu ústavní stížnosti a k ní přiložených rozhodnutí a sdělení Ústavní soud zjistil:
Stěžovatel učinil trestní oznámení na policistu por. P. P. pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že měl dne 23. června 2000 v Hořicích z firmy Replica odcizit kamenické kozy. Usnesením Okresního ředitelství Policie ČR v Jičíně ze dne 25. září 2001 č. j. ORJC-9/IS-TČ-2001 bylo podle §159 odst. 1 tr. ř., v tehdy platném znění, trestní oznámení stěžovatele odloženo.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Náchodě ze dne 5. ledna 2005 sp. zn. ZN 444/2001 zamítnuta jako nedůvodná podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Stěžovatel dále učinil podnět Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové k výkonu dohledu ve smyslu §12d odst. 1, 2 zákona č. 289/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, nad postupem Okresního státního zastupitelství v Náchodě ve věci výše uvedeného usnesení. Sdělením Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 19. října 2005 sp. zn. KZN 1413/2005 byl stěžovatel vyrozuměn, že postup státní zástupkyně v dané věci byl shledán správným, neodporuje zákonu a nevedl ke zkrácení jeho práv.
V podané ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že v rámci svého podnikání jako výrobce keramiky kooperoval s V. S., jejichž provozovny spolu sousedily. Ke své činnosti používal i dvě dřevěné kozy, které byly jeho výlučným vlastnictvím. Mezi stěžovatelem a V. S.došlo k neshodám, v jejichž důsledku V. S. přivolala Policii ČR s tím, že jí stěžovatel chce odejmout shora zmíněné kozy. Po příjezdu policejní hlídky policista por. P. P. přes protesty stěžovatele a upozornění, že jde o jeho majetek, vyndal tyto kozy z jeho vozu a dal je do skladu V. S., přičemž tyto věci mu byly vráceny více než po roce. Stěžovatel se domnívá, že odebrání koz por. P. bylo svévolné a nezákonné a omezovalo jeho vlastnické právo. Por. P. nebyl přitom jeho postup vůbec vytknut a věc nebyla ani šetřena Inspekcí Ministerstva vnitra, jakkoliv zmíněný policista nebyl kompetentní k řešení daného majetkoprávního sporu, ani oprávněn k tomu, aby bránil stěžovateli nakládat s předmětnými věcmi.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat zkoumáním ve věci samé, je povinen posoudit, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení o ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Jelikož ústavní stížnost mimo jiné směřuje proti sdělení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 19. října 2005 sp. zn. KZN 1413/2005, které je v ústavní stížnosti ze dne 23. 12. 2005 označeno jako rozhodnutí, je nutno v tomto ohledu konstatovat, že toto sdělení nelze pokládat za pravomocné rozhodnutí, opatření ani jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, kterým by mohlo být porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Nelze dovodit, že by konstatovaným sdělením bylo materiálně zasaženo do právní sféry stěžovatele. V tomto sdělení byl stěžovatel informován o tom, že krajské státní zastupitelství neshledalo žádné pochybení v postupu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Náchodě. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 62/95 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, str. 243).
Ústavní stížnost stěžovatel podal rovněž proti shora označenému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Náchodě. V tomto ohledu lze konstatovat, že se jedná o pravomocné rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Je ovšem zřejmé, že vzhledem k datu podání ústavní stížnosti nebyla dodržena šedesátidenní zákonná lhůta, v jejímž rámci bylo možno usnesení státní zástupkyně napadnout, a ústavní stížnost tedy byla podána opožděně.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání. Jelikož byla ústavní stížnost odmítnuta, nebylo podle §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu možné, aby bylo vyhověno návrhu stěžovatele na uhrazení nákladů jeho právního zastoupení.
Pro úplnost Ústavní soud odkazuje na svoji konstantní judikaturu (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, str. 343 a usnesení sp. zn. I. ÚS 84/99 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 14, str. 291), dle které neexistuje ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána. Z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze totiž dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Proto v odložení věci policejním orgánem a následném potvrzení tohoto rozhodnutí státním zastupitelstvím nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2006
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj