ECLI:CZ:US:2006:3.US.691.06
sp. zn. III. ÚS 691/06
Usnesení
III. ÚS 691/06
Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele AGROMACHINE, s. r. o. se sídlem Švihov, Komenského 188, IČ 49197231, zastoupeného JUDr. Janou Toušovou, Ph.D., advokátkou se sídlem 339 01 Klatovy, Randova 204/I, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 6. 2006 sp. zn. 29 Odo 1203/2004, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel ústavní stížnost proti výše citovanému usnesení Nejvyššího soudu odůvodnil tím, že se rozhodnutím, kterým bylo jeho dovolání odmítnuto, jakož i rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2004 sp. zn. 15 Cmo 74/2004 a Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 2. 2004 sp. zn. 39 Cm 27/2002, cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 11, čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na hodnocení důkazů soudem I. a II. stupně, na základě kterého byly činěny závěry týkající se označení trafostanice (jejíž vyloučení z konkurzní podstaty se domáhal) jako samostatné věci, nikoliv jako příslušenství stavby, jak je navrhovatel vlastnící tuto stavbu přesvědčen. Proto podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu a dovolací soud měl dojít k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a že všechny znaky a podmínky §237 odst. 3 obč. soudního řádu jsou v předmětné věci naplněny. Navrhl zrušení usnesení Nejvyššího soudu, jakož i označených rozsudků Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný procesní prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele jako nepřípustné, zásah do práv, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud s poukazem na judikaturu svou i Ústavního soudu opodstatněně dovolání odmítl, když výhrady uplatněné žalobcem v dovolání - tj. že soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily předmětnou trafostanici jako samostatnou stavbu, nelze považovat za důvody dle §237 odst. 1 písm. c), a tedy ani dle §241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu. Dovolací soud v odůvodnění usnesení vyčerpávajícím způsobem své závěry, s nimiž se Ústavní soud ztotožňuje, vyložil, a proto lze na ně v dalším odkázat.
S ohledem na výše uvedené byl návrh odmítnut - pokud směřoval proti usnesení Nejvyššího soudu pro jeho neopodstatněnost, proti rozsudku soudu II. stupně pro jeho opožděné podání a vůči rozhodnutí soudu I. stupně pro nepřípustnost [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. b), e), §72 odst. 1, 3, 4 a 6 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. K odmítnutí návrhu na zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze pro jeho podání po lhůtě k tomu stanovené nutno uvést, že dovolání, které Nejvyšší soud opodstatněně odmítl pro nepřípustnost z důvodů v jeho rozhodnutí uvedených, nelze považovat za mimořádný opravný prostředek, který byl stěžovateli zákonem poskytnut, a běh lhůty k podání ústavní stížnosti proto tak nelze odvíjet od ustanovení §72 odst. 4 cit. zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2006