ECLI:CZ:US:2006:3.US.738.06
sp. zn. III. ÚS 738/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti JR Invest s. r. o., IČ: 49607324, se sídlem Českobratrská 18, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, právně zastoupené JUDr. Jaromírem Hanušem, advokátem AK se sídlem Kosmova 20/961, 702 40 Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004 č. j. 7 Cm 91/2000-58, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2005 č. j. 4 Cmo 427/2004-72, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 26. 9. 2006, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004 č. j. 7 Cm 91/2000-58, jakož i usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2005 č. j. 4 Cmo 427/2004-72, a to pro porušení čl. 90 Ústavy ČR a dále čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť se jedná o lhůtu kogentní.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004 č. j. 7 Cm 91/2000-58 bylo jako opožděné odmítnuto odvolání žalované JR Invest s. r. o. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2002 č. j. 7 Cm 91/2000-35, kterým soud uložil žalované zaplatit žalobkyni Union bance, a. s. "v likvidaci" částku 2 554 766,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 102 192,- Kč. Dále bylo uvedeným usnesením Krajského soudu v Ostravě rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu odvolacího řízení. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12. 10. 2005 č. j. 4 Cmo 427/2004-72 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V uvedeném usnesení Vrchní soud v Olomouci účastníky řízení v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu poučil, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadla žalovaná i přes výše uvedené poučení soudu dovoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 4. 2006 č. j. 7 Cm 91/2000-86 jako opožděné odmítl a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 6. 2006 č. j. 4 Cmo 300/2006-97 usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2006 č. j. 7 Cm 91/2000-86 potvrdil a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění svého usnesení se Vrchní soud v Olomouci zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání, tedy otázkou, zda poučení uvedené v dovoláním napadeném usnesení odvolacího soudu bylo správné, nebo zda bylo na místě použití ust. §240 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud dospěl k závěru, že poučení uvedené v potvrzujícím usnesení vrchního soudu, že dovolání proti tomuto usnesení není přípustné, je správné. Z tohoto důvodu podle odvolacího soudu nelze v posuzované věci aplikovat ust. §240 odst. 3 o. s. ř., a protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu žalovaná podala po uplynutí dvouměsíční lhůty podle §240 odst. 1 o. s. ř., podala je opožděně. Z tohoto důvodu je odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo opožděně podané dovolání žalované odmítnuto, věcně správné a proto bylo odvolacím soudem potvrzeno.
Stěžovatelka napadla ústavní stížností usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004 č. j. 7 Cm 91/2000-58 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2005 č. j. 4 Cmo 427/2004-72 a domáhala se zrušení těchto rozhodnutí s poukazem porušení čl. 90 Ústavy ČR a dále čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
Posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytoval, bylo v předmětné věci odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12. 10. 2005 č. j. 4 Cmo 427/2004-72. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak začala běžet od doručení tohoto rozhodnutí. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že výše uvedené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2005 č. j. 4 Cmo 427/2004-72 bylo právnímu zástupci stěžovatelky JUDr. Richardu Mencnerovi doručeno dne 7. 11. 2005 (č. l. 72 spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 91/2000). Z uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost, která byla předána k poštovní přepravě dne 24. 9. 2006, byla podána opožděně.
Dle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Při shrnutí výše uvedeného soudce zpravodaj podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2006
JUDr. Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj