ECLI:CZ:US:2006:3.US.821.06
sp. zn. III. ÚS 821/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. listopadu 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele F. S., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Kratochvílem, advokátem se sídlem Belgická 38, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2006 č. j. 25 Nc 194/2006-30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu s tvrzením, že se jím cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Citovaným usnesením bylo rozhodnuto, že soudkyně JUDr. Iveta Hochmannová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 178/2005. Stěžovatel, takto žalovaný v řízení před obecnými soudy, je názoru, že (jím nahlížený) nepřátelský postoj jmenované soudkyně k osobě jeho právního zástupce, na nějž lze usuzovat ze způsobu protokolace a (procesním ustanovením odporujícímu) vedení řízení o rozvod manželství, zakládá relevantní námitku o její podjatosti ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. V rámci stížnostních bodů toto své přesvědčení podrobně rozvedl a posléze se domáhal, aby Ústavní soud předmětné rozhodnutí Krajského soudu v Praze pro zásah do jeho shora označených ústavních kautel nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak se podává z obsahu napadeného rozhodnutí, Krajský soud v Praze po zhodnocení tvrzení stěžovatele i vyjádření dotčené soudkyně přezkoumatelným způsobem odůvodnil, proč neshledal důvody pro její vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Jeho rozhodnutí Ústavní soud nepovažuje za vykročující z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních práv, jež stěžovatel označil v ústavní stížnosti. Vycházeje z obsahu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., obecný soud posuzoval, zda lze mít pro stěžovatelem uplatněné výhrady důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudkyně JUDr. Ivety Hochmannové. Konstatoval, že předložené námitky ve vztahu ke tvrzenému jednání jmenované soudkyně vytýkají z pohledu relevantní právní úpravy vady (okolnosti spočívající) v postupu soudce v řízení o projednávané věci, pročež pro výslovně zákonem definovanou zábranu utváření tohoto úsudku (negativní vymezení důvodu vyloučení) dovodil, že nelze obsah těchto výtek kvalifikovat jako důvod k jejímu vyloučení (§14 odst. 4 o. s. ř.). Současně připomněl, že proti způsobu vedení řízení (procesním vadám) lze účinně brojit v rámci uplatnění opravných prostředků.
Za této situace Ústavní soud, který není další odvolací instancí v systému obecného soudnictví, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti, v tom rámci především orgánem ochrany proti svévoli ze strany obecných soudů [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], porušení ústavních práv, jichž se stěžovatel dovolával, neshledal. Proto byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2006