ECLI:CZ:US:2006:4.US.117.06
sp. zn. IV. ÚS 117/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti společnosti Zemědělské družstvo Chýšť, se sídlem Vápno u Přelouče, Chýšť, zastoupené Ing. Václavem Cincibusem prokuristou, právně zastoupené Mgr. Monikou Ipsperovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Pardubice, Sladkovského 505, směřující proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 20. září 2005, č.j. 23 Co 111/2005-180, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující všechny formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných výroků, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 1. října 2004, č.j. 15 C 139/99-150, připustil změnu žaloby (výrok I.), zamítl žalobní požadavek na vydání blíže určených pozemků a povinnosti zaplatit 2,150.938,- Kč, jakož zamítl i požadavek na přiznání částky 1.404,- Kč denně pro případ prodlení stěžovatelky s uvedenými povinnostmi (výrok II.), stěžovatelce stanovil povinnost vydat žalobkyni blíže označený živý a mrtvý inventář (výrok III.), určil stěžovatelce povinnost vydat žalobkyni chlévskou mrvu (výrok IV.), dále stanovil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobkyni částku 40.000,- Kč (výrok V.), a rovněž stanovil žalobkyni povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradu nákladů řízení částku 258.549,- Kč (výrok VI.).
O odvolání rozhodl shora označených rozhodnutím Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, který potvrdil výrok III. a IV. rozsudku soudu prvého stupně, potvrdil výrok II. v opraveném znění (výrok I.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadla rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, neboť je přesvědčena, že soud nepostupoval v souladu s občanským soudním řádem. Došlo tak k porušení ustanovení §142 o.s.ř., a nesprávné aplikaci ustanovení §150 o.s.ř. Stěžovatelka je přesvědčena, že vzhledem ke všem rozhodným okolnostem byl její požadavek na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů důvodný, a tak se stěžovatelka u soudu nedomohla svého práva na soudní ochranu. Stěžovatelka poukázala i na některé konkrétní požadavky žalobkyně. Proto navrhla aby Ústavní soud oba napadené výroky, nepřiznávající náhradu nákladů řízení v řízení před soudem prvého stupně (výrok II.) a nepřiznávající náhradu nákladů řízení v řízení před odvolacím soudem (výrok III.), zrušil, neboť byla zkrácena v právu na spravedlivý proces.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených výroků i se spisem Okresního soudu v Pardubicích vedeným pod sp. zn. 15 C 139/99, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Stěžovatelce byla rozhodnutím soudu prvého stupně přiznána náhrada nákladů řízení, v odvolacím řízení však byl právě tento výrok změněn a stěžovatelce nebyla náhrada nákladů přiznána. Z toho dovodila zásah do svých základních práv bez relevantní ústavně právní argumentace. Předložila tedy Ústavnímu soudu k přezkumu výroky týkající se podústavního práva.
Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavní soud nevystupuje jako třetí instance soudnictví, a nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, či nahrazovat hodnocení obecných soudů svým vlastním. Takový přístup Ústavního soudu by přicházel v úvahu jen tehdy, zjistil-li by, že v řízení před soudy došlo k porušení ústavních procesních principů. Tvrzené zkrácení stěžovatelky v základních právech však v projednávané věci neshledal.
Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelka dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného osudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelka měla a nepochybně využila možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k odrbaně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se neztotožňuje, nezakládá samo o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Krajský soud postupoval v rámci těchto mezí, své závěry týkající se nepřiznání náhrady nákladů řízení řádně odůvodnil. Ústavní soud proto neshledal protiústavnost v aplikaci ustanovení §142 či §150 o.s.ř., a proto závěry stěžovatelky ve vztahu k takovému rozhodnutí nemohou obstát.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu