ECLI:CZ:US:2006:4.US.165.06
sp. zn. IV. ÚS 165/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu J. F. a Ing. T. K., oba právně zastoupeni Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Kačmařík & Korta, Ostrava, Poštovní 2, směřující proti zásahu Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně ve věci č.j. ZT 633/2005-40, a Policie ČR ve Vsetíně ve věci trestního stíhání vedeného pod ČTS: ORVS-859/SKPV-2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se navrhovatelé domáhali, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR ve Vsetíně a Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně v porušování jejich ústavně zaručených práv na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ve věci trestního stíhání stěžovatelů bylo na 31. ledna 2006 nařízeno provedení výslechu jednoho ze svědků policejním komisařem. Ještě před provedením tohoto výslechu uvedli navrhovatel J. F. v rámci svého výslechu dne 25. ledna 2006, a navrhovatel Ing. T. K., prostřednictvím obhájce dne 30. ledna 2006, že se hodlají zúčastnit výslechu svědka.
Policejní komisař navrhovateli J. F. sdělil, že jeho přítomnost u výslechu nepřipustí, mimo jiné i s odkazem na skutečnost, že je v řízení zastoupen obhájcem. Proto se navrhovatel obrátil se žádostí o přezkum postupu policejního komisaře ke státnímu zástupci. Státní zástupce přípisem ze dne 30. ledna 2006, č.j. ZT 633/2005-40, ve vztahu k oběma stěžovatelům sdělil, že odepření jejich účasti při výslechu svědka bylo učiněno po právu.
Navrhovatelé ve svém podání k Ústavnímu soudu poukázali na ustanovení §165 odst. 1 trestního řádu může policejní orgán připustit účast obviněným na vyšetřovacích úkonech, a umožnit jim klást dotazy vyslýchaným svědkům. Zejména tak postupuje, jestliže obviněný nemá obhájce a spočívá-li úkon ve výslechu svědka, který nemá právo odepřít výpověď.
Podle názorů navrhovatelů není uvedené zákonné ustanovení možno vykládat čistě gramaticky a nechat čistě na libovůli policejního orgánu, zda přítomnost obviněného u výslechu svědka připustí či nikoliv, v závislosti na tom, má-li obviněný obhájce či nikoliv. To by mohlo vést k výkladu, že v případě nutné obhajoby je účast obviněného při výslechu svědka vyloučena vždy. Podle jejich názoru by měl být výklad ústavně konformní s tím, že by přítomnost obviněného u výslechu měla být připuštěna vždy vyjma případů, kdy by mohla reálně ohrozit průběh výpovědi svědka.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem. Pravomoc k přezkumu "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.
Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výsledkem řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Důsledkům takového zásahu orgánu přitom nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky.
Jiný zásah orgánu veřejné moci nelze spatřovat v procesně vadném nebo i protiústavním postupu orgánu veřejné moci, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá, neboť i protiústavní procesní vady lze v rámci pokračování celého řízení napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými.
Vzhledem k tomu, že řízení u Ústavního soudu je založeno na principu subsidiarity, který, vyjádřený v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, stanoví, že je nepřípustná ústavní stížnost, pokud nebyly vyčerpány veškeré procesní prostředky, které zákon k ochraně práv přiznává, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst.1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2006
JUDr. Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka