ECLI:CZ:US:2006:4.US.187.06
sp. zn. IV. ÚS 187/06
Usnesení
IV. ÚS 187/06
Ústavní soud rozhodl dne 26. září 2006 ve věci ústavní stížnosti P. K., zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, AK Koliště 55, 602 00 Brno, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. 6. 1997, čj. 4 C 950/96-23, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2000, sp. zn. 15 Co 316/97, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 7. 2004, čj. 21 Cdo 542/2004-119, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. 2. 2006, čj. 11 C 210/2005-39, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Z důvodů vylíčených stěžovatelem v ústavní stížnosti sepsané jím samotným (nikoliv advokátem), jež byla podána k poštovní přepravě dne 7. 4. 2006 a doručena Ústavnímu soudu dne 10. 4. 2006, domáhal se stěžovatel - jak patrno z upřesnění návrhu, jež bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 25. 8. 2006 - zrušení rozhodnutí obecných soudů tak, jak jsou v záhlaví tohoto usnesení citována.
Z vyžádaných spisů Okresního soudu ve Znojmě 4 C 950/96 a 11 C 210/2005 zjistil Ústavní soud následující.
Stěžovaný rozsudek Okresního soudu ve Znojmě byl stěžovateli doručen dne 17. 7. 1997 a rozsudek odvolacího soudu též ústavní stížností napadený převzal stěžovatel dne 4. 10. 2000. Naříkané unesení Nejvyššího soudu bylo mu doručeno dne 1. 2. 2005.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení [srov. ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Zákonem o Ústavním soudu je Ústavní soud vázán (čl. 88 Ústavy ČR).
Z uvedeného vyplývá, že ve vztahu k rozhodnutí obecných soudů, jež byla vydána v řízení vedeném Okresním soudem ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 950/96, byla ústavní stížnost podána opožděně; lhůta k podání ústavní stížnosti je totiž lhůtou kogentně zákonem stanovenou, Ústavní soud nemůže ji prodloužit či její zmeškání prominout a její marné uplynutí vylučuje věcný přezkum ústavní stížností napadených rozhodnutí.
Ze spisu Okresního soudu ve Znojmě 11 C 210/2005 bylo pak Ústavním soudem zjištěno, že poslední ze stěžovaných rozhodnutí [vydané v řízení o návrhu (žalobě) na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 4 C 950/96] bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 20. 2. 2006, přičemž proti tomuto rozhodnutí nepodal stěžovatel odvolání, ačkoli tak učinit mohl; dodat je možno, že toto usnesením obsahuje správné poučení o možnosti a lhůtě k podání tohoto řádného opravného prostředku.
Aniž by Ústavní soud mohl zkoumat, zda nepodání odvolání bylo důsledkem postupu samotného stěžovatele nebo důsledkem nedostatečného střežení stěžovatelových práv jeho zástupcem, musí uzavřít, že stran tohoto rozhodnutí je jeho přezkoumání Ústavním soudem rovněž vyloučeno, neboť v této části je ústavní stížnost nepřípustná. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí totiž stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). To však - jak patrno - stěžovatel neučinil.
Dílem opožděně podanou a dílem nepřípustnou ústavní stížnost proto Ústavní soud musel odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu. V důsledku tohoto závěru nebylo třeba zabývat se tím, že vady podané ústavní stížnosti byly odstraněny až po lhůtě k jejich odstranění Ústavním soudem určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 26. září 2006
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj