ECLI:CZ:US:2006:4.US.192.06
sp. zn. IV. ÚS 192/06
Usnesení
IV. ÚS 192/06
Ústavní soud rozhodl dne 1. srpna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele V. Z., zastoupeného Mgr. Petrem Trejbalem, advokátem se sídlem Michalská 4, 412 01 Litoměřice, o ústavní stížnosti proti "rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. 2005/17093-44/42/411" a o návrhu na zrušení ustanovení §24 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a §41 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ustanovení §24 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a §41 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti napadl stěžovatel dle jeho názoru "rozhodnutí" Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. 2005/17093-44/42/411, jímž mu bylo sděleno ředitelem odboru poradenství a zprostředkování, že stran jím namítaného postupu Úřadu práce hl. m. Prahy - pobočky v Praze 6 byl tento ve shodě se zákonem. To ve vztahu k tomu, že stěžovatel nemohl být z důvodu zaslání elektronického podání, když se nedostavil na úřad práce osobně (§24 zák. č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů), zařazen do evidence uchazečů do zaměstnání.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti popsal konkrétní okolnosti jeho případu, jež mu neumožňovaly dostavit se na úřad práce osobně, situaci v návaznosti na to vzniklou, a v důsledku toho namítal porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 26 odst. 3 ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S poukazem na to se domáhal zrušení "rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. 2005/17093-44/42/411" a s odkazem na §74 zák. č. 182/1993 Sb. rovněž zrušení v záhlaví označených ustanovení právních předpisů.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byly ohledně návrhu stěžovatele splněny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené zákonem, umožňující následné posouzení jeho věcné opodstatněnosti.
Dle §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jsou oprávněni podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Uvedený přípis ředitele odboru poradenství a zprostředkování Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. 2005/17093-44/42/411 je přitom evidentně toliko informativním sdělením nemajícím povahu pravomocného rozhodnutí, opatření nebo jiného zásahu orgánu veřejné moci, jenž by byl způsobilý porušit základní právo nebo svobodu zaručené ústavním pořádkem, z čehož v návaznosti na citované ustanovení vyplývá, že ústavní stížnost byla podána stěžovatelem jako osobou zjevně neoprávněnou. Nadto je třeba pro úplnost dodat, že je datován dnem 1. dubna 2005 a opatřen poznámkou "došlo 13. 4. 05 na P. L. H. Beřkovice" [srov. §43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pokud se návrhu na zrušení označených ustanovení právních předpisů týče, z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [§43 odst. 1 písm. a) - e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], tento návrh sdílí procesně její osud, tj. pozbývá právního základu jeho možného projednání v návaznosti na dikci §74 zák. č. 182/1993 Sb. (srov. kupř. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 101/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 4, č. 22).
Vzhledem k uvedenému byly proto ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení §24 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a §41 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuty [§43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. srpna 2006