ECLI:CZ:US:2006:4.US.222.06
sp. zn. IV. ÚS 222/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. A., právně zastoupeného Mgr. Ivem Žižkovským, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Plzeň, Martinská 10, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. listopadu 2005, sp. zn. 9 To 493/2005, a proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. srpna 2005, sp. zn. 3 T 21/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující všechny formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle ustanovení §187 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců. O odvolání stěžovatele i státního zástupce rozhodl shora napadeným usnesením Krajský soud v Plzni, který obě odvolání zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti brojil proti skutečnosti, že soudy v jeho věci neprovedly veškeré důkazy, které v řízení navrhoval, ať sám, nebo prostřednictvím svého obhájce, a tím došlo ke zkrácení v jeho právu na spravedlivý proces. Ve zbývající části ústavní stížnosti stěžovatel konkretizoval, které důkazy nebyly provedeny, resp., které důkazy obecné soudy, podle jeho názoru, nesprávně zhodnotily. Vzhledem k těmto okolnostem navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Poté, co Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i se spisem Okresního soudu v Sokolově vedeným pod sp. zn. 3 T 21/2005, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že ústavní stížnost postrádala relevantní ústavně právní argumentaci a zúžila se na pouhé opakování některých z námitek, které stěžovatel uplatnil již v odvolání.
Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Nezabývá se hmotněprávní stránkou věci, což je určeno obecným soudům. O to více zkoumá právní podstatu procesní stránky, aby bylo občanům zajištěno jejich právo na soudní ochranu, jak je uvedeno v čl. 36 Listiny.
Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy. Ústavní soud nevystupuje jako třetí instance soudnictví, a nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, či nahrazovat hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Takový přístup Ústavního soudu by přicházel v úvahu jen tehdy, zjistil-li by, že v řízení před soudy došlo k porušení ústavních procesních principů. Jinak neprovádí hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Právo na spravedlivý proces zaručuje každému možnost přístupu k soudu k projednání jeho věci, avšak nezaručuje, a ani zaručit nemůže, úspěch v takovém řízení. Pro zajištění přístupu k soudu je třeba dodržet určitá zákonem předvídaná pravidla. Jejich porušení však není možno spatřovat v situaci, kdy soud postupuje způsobem, jenž stěžovatel, v důsledku své vlastní interpretace procesních norem, považuje za protiústavní. V popsaném postupu nelze tedy shledat zkrácení stěžovatele v jeho zaručených základních právech a svobodách, plynoucích z příslušných ustanoveních Listiny.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2006
JUDr. Vlasta Formánková