ECLI:CZ:US:2006:4.US.23.06
sp. zn. IV. ÚS 23/06
Usnesení
IV. ÚS 23/06
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. února 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy ve věci navrhovatele Plzeňského kraje se sídlem v Plzni, Škroupova 18, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem 301 12 Plzeň, Kamenická 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 11. 2005 sp. zn. 20 Cdo 622/2005, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 2004 sp. zn. 56 Co 454/2004 a Okresního soudu v Tachově ze dne 21. 4. 2004 sp. zn. 6 C 12/2004, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že dle jeho přesvědčení jimi byla porušena práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90, čl. 101 odst. 3 a 4 Ústavy České republiky. Uvedl, že soud I. stupně zamítl žalobu o vyloučení movitých věcí z exekuce nařízené rozhodnutím Okresního soudu v Tachově dne 25. 10. 2003 pod sp. zn. Nc 2686/2003, soud II. stupně jeho odvolání nevyhověl a rozsudek soudu potvrdil. Nejvyšší soud pak usnesením ze dne 23. 11. 2005 sp. zn. 20 Cdo 622/2005 dovolání odmítl, když konstatoval, že dovoláním napadené rozhodnutí není zásadního právního významu po právní stránce. Dále poukázal na důvody, pro které žádal o vyloučení movitých věcí z výkonu rozhodnutí - když k nim nepozbyl vlastnická práva tím, že je svěřil do užívání povinné příspěvkové organizaci, za jejíž závazky ani neručí. Zabavením takového majetku stěžovatele při exekuci, vedené proti povinnému z exekučního titulu, by došlo ke zbavení jeho vlastnictví k označeným věcem, a tedy k zásahu do jeho práv.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se navrhovatel v jejím odůvodnění dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud v usnesení, jímž dovolání stěžovatele opírající se o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 obč. soudního řádu odmítl, vyčerpávajícím způsobem vyložil svůj názor na řešení právní otázky - zda je možné oprávněného uspokojit nuceným výkonem rozhodnutí na majetku zřizovatele, tj. na majetku, který byl předán jeho příspěvkové organizaci (dle exekučního titulu povinné) do správy k vlastnímu hospodářskému využití. Zde poukázal mj. na svá rozhodnutí ze dne 14. 4. 2005 ve věci sp. zn. 20 Cdo 2791/2004, ze dne 12. 7. 2005 sp. zn. 20 Cdo 701/2005, když v nich k takové právní otázce již vyslovil právní názor, dle kterého příspěvková organizace kraje samostatně hospodařící s určeným vyčleněným majetkem kraje má samostatnou způsobilost k povinnosti splnit jí uložené plnění, kraj je proto povinen strpět postižení takovéhoto svého majetku a nesvědčí mu k němu vylučovací žaloba. Pro uvedené pak bylo dovolání stěžovatele opodstatněně jako nepřípustné odmítnuto.
Pro zjištění, že z výše citovaného právního názoru vycházel ve svém rozhodnutí jak Okresní soud Tachově, tak i soud odvolací, lze na odůvodnění jejich rozsudků v dalším odkázat. Dále lze poukázat i na obsah (dosud nepublikovaných) rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 455/05 a III. ÚS 594/05, která svými závěry dopadají i na tuto posuzovanou ústavní stížnost.
Pro výše uvedená zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2006