ECLI:CZ:US:2006:4.US.231.06.1
sp. zn. IV. ÚS 231/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. Pavla Vyžrala, soudního exekutora se sídlem Exekutorského úřadu České Budějovice, Brožíkova 6, zastoupeného JUDr. Vladimírem Folprechtem, advokátem se sídlem České Budějovice, Jeremiášova 18, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2006, č.j. 14 Co 664/2005-30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným usnesením městského soudu bylo změněno usnesení soudu I. stupně ve výroku III. tak, že náklady exekuce je stěžovateli povinen zaplatit povinný do tří dnů od právní moci usnesení. Tímto postupem odvolací soud dle názoru stěžovatele porušil jeho základní právo na spravedlivý proces, neboť se dopustil při výkladu relevantních ustanovení exekučního řádu přepjatého formalismu a dospěl tak k nesprávnému a nespravedlivému závěru. Dále stěžovatel namítá porušení základního práva vlastnit majetek. Za situace, kdy byla exekuce zastavena pro nedostatek majetku povinného, není dle stěžovatele reálné, že mu tento uhradí náklady. Pokud jej k tomu soud zavázal, nastolil stav, kdy stěžovatel de facto prováděl exekuci bezúplatně. Stěžovatel dovozuje neústavnost postupu odvolacího soudu a odkazuje na nález Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 372/04.
Městský soud ve svém rozhodnutí vyložil, že při postupu dle §271 o.s.ř. i dle §89 exekučního řádu, které se v této situaci použijí, musí soud zkoumat otázku procesního zavinění zastavení exekuce. Ust. §89 exekučního řádu stanoví možnost soudu uložit náhradu nákladů exekuce oprávněnému. Soud dovozuje, že jediným racionálním kritériem pro zvolení tohoto postupu je ve smyslu §52 odst. 1 exekučního řádu a §271 o.s.ř. princip zavinění zastavení exekuce. Jelikož ani soud I. stupně, ani soud odvolací neshledaly na straně oprávněného takové zavinění, bylo nutné uložit náhradu nákladů exekuce povinnému. Soud uvádí, že toto rozhodnutí je v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu i judikaturou Ústavního soudu, jak je prezentována např. v nálezu sp.zn. II.ÚS 372/04.
Ústavní soud předmětnou stížnost přezkoumal z hlediska porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, protože pouze z tohoto pohledu je oprávněn k přezkumu rozhodnutí obecných soudů, a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
K postavení exekutora a jeho nárokům na náhradu exekučního řízení se Ústavní soud naposledy vyjádřil ve stanovisku přijatém podle §23 zákona o Ústavním soudu dne 12. září 2006. Plénum Ústavního soudu se shodlo na tom, že není porušením čl. 11 a čl. 36 Listiny, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění na zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému. Tímto stanoviskem je IV. senát Ústavního soudu vázán a pro stručnost na závěry v něm obsažené odkazuje.
Vzhledem k tomu, že argumentace stěžovatele se neopírala o tvrzení zavinění zastavení exekuce na straně oprávněného, ale výhradně o neústavnost přiznání náhrady nákladů proti evidentně nemajetnému povinnému, výše uvedený závěr zcela dopadá na tento případ. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud konečně nemohl vyhovět ani návrhu stěžovatele, aby mu s ohledem na okolnosti případu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů spojených se zastoupením advokátem v řízení o ústavní stížnosti. Podle ustanovení §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze totiž o takovém postupu uvažovat pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu