ECLI:CZ:US:2006:4.US.243.06
sp. zn. IV. ÚS 243/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. B. P., právně zastoupeného JUDr. Jiřím Finkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Palackého třída 135, směřující výrokům III. a V. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. ledna 2006, sp. zn. 20 Co 212/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující všechny formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení dvou výroků v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 2004, č.j. 37 C 94/98-387, bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků řízení ke specifikovaným nemovitostem (výrok I.). Všechny uvedené nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví stěžovatele (výrok II.). Stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit 1. žalovanému na náhradu za vypořádání spoluvlastnického podílu částku 5,200.000,- Kč (výrok III.), a dála povinnost zaplatit 2. žalovanému na náhradu za vypořádání spoluvlastnického podílu částku 2,600.000,- Kč (výrok IV.). Soud uložil 1. žalovanému zaplatit stěžovateli na náhradu nákladů řízení částku 526.226, Kč (výrok V.), a rovněž uložil 2. žalovanému zaplatit stěžovateli na náhradu nákladů řízení částku 263.113, Kč (výrok VI.). Dále soud uložil 1. žalovanému povinnost nahradit České republice 75 % nákladů řízení státu (výrok VII.), a rovněž uložil 2. žalovanému povinnost nahradit České republice 25 % nákladů řízení státu (výrok VIII.).
O odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně rozhodl shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně tak, že rozsudek nalézacího soudu ve výrocích I., II. a III. potvrdil (výrok I.). Ve výroku IV. původní rozsudek změnil a stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalovaným 2, 3, a 4 na náhradě za vypořádání spoluvlastnického podílu každému částku 866.667,- Kč (výrok II.). Výroky V. a VI. prvostupňového rozsudku změnil tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně (výrok III.). Dále odvolací soud změnil výroky VII. a VIII. tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit České republice náklady - znalečné v částce 30.108,80 Kč, a 1., 2. a 3. žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice náklady - znalečné každému v částce 10.036,30 Kč (výrok IV.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok V.), a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit České republice náklady - znalečné v částce 5.250,- Kč (výrok VI.).
Stěžovatel v ústavní stížnosti předně konstatoval, že v řízení byl úspěšnou stranou, a proto mu soud prvého stupně správně přiznal náhradu nákladů řízení. Dále uvedl, že v jeho věci dosáhly náklady řízení výše téměř 800.000,- Kč, přičemž jím napadené výroky nemají oporu v o.s.ř. ani v judikatuře k problematice soudních nákladů. Krajský soud rozhodl o nákladech řízení zcela nepředvídatelně, když ani neuvedl okolnosti, které jej vedly k aplikaci ustanovení §142 odst. 2 o.s.ř.
S ohledem na tyto okolnosti navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadené části rozhodnutí Krajského soudu v Brně, tj. výrok III., kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvého stupně tak, že žádnému z účastníků nepřísluší náhrada nákladů řízení před soudem prvého stupně, a výrok V. podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Poté, co Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i se spisem Městského soudu v Brně vedeným pod sp. zn. 37 C 37/98, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Stručně řečeno, stěžovateli byla rozhodnutím soudu prvého stupně přiznána náhrada nákladů, v odvolacím řízení však byl právě tento výrok změněn, a stěžovateli náhrada nákladů přiznána nebyla. Z toho dovodil zásah do svých základních práv.
Takové tvrzení však ve výše citovaných podkladech nenachází oporu. Soudy obou stupňů se ve stěžovatelově věci zabývaly zrušením spoluvlastnictví a provedením vzájemného vypořádání spoluvlastníků. Vypořádání proběhlo na vzájemném plnění způsobem a v hodnotě, o kterých soud rozhodl. Neobstojí proto závěr soudu prvého stupně, že stěžovatel měl v řízení plný úspěch, neboť důsledkem rozhodnutí bylo vzájemné plnění obou stran řízení. V rámci vypořádání vzájemných vztahů tedy odvolací soud žádnému z účastníků správně nepřiznal náhradu nákladů náklady řízení, které mu vznikly.
Právo na spravedlivý proces zaručuje každému možnost přístupu k soudu k projednání jeho věci za zákonem stanovených podmínek. Nezahrnuje a ani nemůže zahrnovat právo na náhradu nákladů řízení některé ze stran, pokud příslušné řízení pouze nahrazuje rozhodnutí účastníků v situaci, kdy účastníci sami nejsou schopni příslušné rozhodnutí učinit. Rozhodnutí tedy nahrazuje dohodu stran, ke které účastníci sami nedospěli. Závěry stěžovatele tak ve vztahu k takovému rozhodnutí nemohou obstát.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu