ECLI:CZ:US:2006:4.US.288.06
sp. zn. IV. ÚS 288/06
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.K., právně zastoupeného JUDr. Jiřím Rungem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Sokolov, U Divadla 341, směřující proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. dubna 2006, č.j. 14 Co 165/2006-19, a Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. ledna 2006, č.j. 17 Nc 2278/2006-7, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující všechny formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že řízení jim předcházející byla postižena nespecifikovanými vadami řízení.
Shora uvedeným usnesením Okresního soudu v Sokolově byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 9.549,- Kč s příslušenstvím, a nákladů předchozího řízení ve výši 7.301,- Kč (výrok I.). výše popsaným usnesením Krajského soudu v Plzni bylo odvolání povinného odmítnuto.
Stěžovatel ve svém podání, které následně doplnil prostřednictvím svého právního zástupce, namítl, že krajský soud se odmítl zabývat jeho opravným prostředkem a neuznal zaplacené splátky, a naopak uznal splátku, která nebyla zaplacena. K tomu uvedl, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. listopadu 2003, č.j. 9 C 299/2003-15, mu byla uložena povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 10.049,- Kč s příslušenstvím s náklady řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že po právní moci rozhodnutí zaplatil částku 2.500,- Kč ve splátkách po 500,- Kč. Oprávněný však v návrhu na nařízení exekuce tvrdil, že stěžovatel uhradil pouze částku 500,- Kč splátkou ze dne 2. dubna 2004. Okresní soud vyšel z tvrzení oprávněného a nařídil exekuci, jak popsáno shora, a krajský soud v odůvodnění odvolání uvedl, že se nemůže zabývat stěžovatelem uplatněnými námitkami, neboť skutečnostmi rozhodnými pro nařízení exekuce je návrh, existence exekučního titulu a tvrzení oprávněného o nesplnění povinnosti.
V uvedeném postupu stěžovatel shledal svévoli soudu při výběru důkazů. Takový postup vedl k nesprávnému posouzení věci a porušení práv stěžovatele. Proto navrhl, aby napadená rozhodnutí Ústavní soud zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, s obsahem připojeného spisu Okresního soudu v Sokolově, vedeného pod sp. zn. 17 Nc 2278/2006, a stěžovatelem předložených podkladů, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Ze spisu obecného soudu je patrné, že stěžovateli byla rozsudkem Okresního soudu v Sokolově uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10.049,- Kč s příslušenstvím, a to na účet zástupce žalobce, vedený u KB Cheb, č.ú. 782 135 780 277/0100, a na náhradu nákladů řízení částku 7.301,- Kč na účet zástupce žalobce vedený u KB Cheb, č.ú. 143 844-331/0100, to vše ve splátkách po 500,- Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek.
Ze stěžovatelem předložených dokladů je patrné, že dne 30. prosince 2003 uhradil poštovní poukázkou částku 500,- Kč ve prospěch zástupce žalobce na účet č. 143 844-331/0100; dne 5. ledna 2004 uhradil příkrým ze svého účtu č. 183 890 279/033 částku 500,- Kč na účet č. 143 844 331/0100; dne 27. února 2004 uhradil poštovní poukázkou částku 500,- Kč ve prospěch žalobce na účet č. 353 745 331 /0100; dne 31. března 2004 uhradil poštovní poukázkou částku 500,- Kč ve prospěch žalobce na účet č. 353 745 331 /0100; a 22. dubna 2004 v hotovosti, proti stvrzence vydané advokátní kanceláří zástupce žalobce, částku 500,- Kč.
Z uvedeného výčtu je patrné, že stěžovatel sice provedl několik plateb, ty však nesměřovaly na účet určený k tomu rozsudkem okresního soudu k úhradě dluhu. Započtena tak byla toliko částka, kterou stěžovatel složil v hotovosti v advokátní kanceláři.
Ve věci je pak třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv, pokud takové porušení současně neznamená zásah do základního práva či svobody zaručené ústavním zákonem. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, jestliže zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by řízení trpělo nespecifikovanými vadami, které by byly způsobilé zasáhnout do práv stěžovatele na spravedlivý proces.
Právu na spravedlivý proces tak odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně a vypořádat se všemi okolnostmi, které vedly k vydání rozhodnutí. V projednávané věci krajský soud řádně uvedl jaké zákonné okolnosti jej vedly odmítnutí odvolání stěžovatele.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu