ECLI:CZ:US:2006:4.US.347.05
sp. zn. IV. ÚS 347/05
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 18. ledna 2006 v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Michaely Židlické a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) v právní věci stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové 3, Komenského 241, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 29. 4. 2005, č. j. 1 Nc 2419/2005-445, a o návrhu na zrušení §14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Návrh na zrušení §14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 6. 2005 po splnění všech zákonných náležitostí domáhal zrušení nadepsaného rozhodnutí a ustanovení občanského soudního řádu. Konstatoval porušení svých základních práv na spravedlivý proces a na rovnost účastníků řízení, plynoucích z čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Protože bylo napadeným rozhodnutím aplikováno mj. ust. §14 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), navrhl stěžovatel rovněž zrušení tohoto zákonného ustanovení, jelikož dle jeho názoru je v rozporu s ústavním pořádkem a znemožňuje účastníkům řízení domáhat se práva na spravedlivý proces.
Napadeným rozhodnutím Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl tak, že soudkyně JUDr. Jana Profousová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 3 C 171/2001. Námitku podjatosti soudkyně, spočívající v tom, že soudkyně při jednání v uvedené věci prováděla důkazy i listinami, které získala osobním studiem archiválií, ačkoli nebyly žádným účastníkem řízení navrženy, neshledal oprávněnou. Dovodil, že námitka spočívá v postupu soudce v řízení ve smyslu §14 odst. 4 o. s. ř., aniž by stěžovatel uváděl jakékoli skutkové okolnosti svědčící pro vyloučení soudce, a tedy není možné jí vyhovět.
Stěžovatel porušení svých základních práv spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí je v extrémním nesouladu s podklady pro rozhodnutí, v důsledku čehož bylo vydáno rozhodnutí nesprávné, zasahující do stěžovatelových práv na spravedlivý proces a zákonného soudce. Postup soudkyně dle stěžovatele způsobil nerovnováhu mezi účastníky řízení, když stěžovatelova protistrana (žalovaná strana ve věci Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 3 C 171/2001) bez své žádosti ve sporném řízení získala bezplatnou právní pomoc soudce rozhodujícího o věci. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu ve věci vyloučeného soudce (II. ÚS 105/01, I. ÚS 167/94) a Evropského soudu pro lidská práva (Delcourt vs. Belgie) dále stěžovatel naznal, že jakkoli se mu dle názoru vyjádřeného v napadeném rozhodnutí nepodařilo prokázat podjatost soudkyně, prokázal alespoň pochybnosti o její nepodjatosti, a proto napadené rozhodnutí mělo jeho námitce podjatosti přisvědčit.
Ústavní soud vyzval účastníka řízení o ústavní stížnosti i vedlejší účastníky k podání vyjádření k ústavní stížnosti. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích prostřednictvím Mgr. Miloše Zdražila, předsedy senátu, s poukazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí navrhl ústavní stížnost zamítnout, aniž by uváděl další důvody na podporu napadeného rozhodnutí. Vedlejší účastníci se tohoto svého postavení vzdali.
Po prostudování ústavní stížnosti i souvisejících listin a po zvážení všech ústavněprávních aspektů posuzované věci Ústavní soud shledal, že jde o ústavní stížnost nedůvodnou.
Nyní posuzovaná ústavní stížnost není první ústavní stížností téhož stěžovatele v obdobných věcech, neboť stěžovatel se v minulosti již opakovaně obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, jimiž bylo rozhodnuto o nepodjatosti soudkyně Okresního soudu v Chrudimi JUDr. Jany Profousové. Tyto ústavní stížnosti posuzované Ústavním soudem dříve rovněž obsahovaly návrh na zrušení ust. §14 odst. 4 o. s. ř.
Pokud jde o nyní posuzovanou ústavní stížnost s návrhem na zrušení §14 odst. 4 o. s. ř., nutno konstatovat, že IV. senát Ústavního soudu v obdobné věci již rozhodl dne 29. 6. 2005 usnesením sp. zn. IV. ÚS 210/05 tak, že ústavní stížnost a v návaznosti na to i návrh na zrušení části zákona jako zjevně neopodstatněné odmítl. K témuž rozhodnutí dospěl Ústavní soud rovněž např. ve věcech sp. zn. II. ÚS 211/05 (usnesení ze dne 8. 8. 2005), I. ÚS 220/2005 (usnesení ze dne 27. 9. 2005). Vzhledem k tomu, že skutkové okolnosti ani obsah stěžovatelových námitek se - ve vztahu k okolnostem, na jejichž podkladu byla vynesena citovaná usnesení - ani v současné chvíli nezměnily, nenalezl Ústavní soud důvod pro odchylný právní názor oproti předchozím rozhodnutím. Proto i nynější ústavní stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou, přičemž v dalším odůvodnění pro stručnost odkazuje právě na rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 210/05, II. ÚS 211/05 či I. ÚS 220/2005.
Pokud Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, odpadla tím i základní podmínka projednání současného návrhu na zrušení zákona, resp. jeho jednotlivého ustanovení, neboť tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti.
Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud o ústavní stížnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zák. o Ústavním soudu a o návrhu na zrušení ust. §14 odst. 4 o. s. ř. rozhodl podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 2 písm. a) zák. o Ústavním soudu tak, že bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání ústavní stížnost i návrh na zrušení ust. §14 odst. 4 o. s. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2006
Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu