ECLI:CZ:US:2006:4.US.368.06
sp. zn. IV. ÚS 368/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele Ing. J. K., zastoupeného JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Brně, Blatnická 4219/4, a JUDr. M. Ž., zastoupeného Mgr. Hanou Himmatovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 1, proti jinému zásahu orgánu veřejné správy, spočívajícím v nečinnosti Policie České republiky - Policejního prezidia České republiky, Krajského státního zastupitelství v Brně a Inspekce ministra vnitra České republiky při prošetřování trestního oznámení na Mjr. Ing. J. P. ze dne 24. 2. 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 21. 6. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud zakázal v záhlaví uvedeným orgánům veřejné moci pokračovat v porušování jejich ústavně zaručených práv a uložil jim, aby obnovili stav před porušením, tedy aby řádně prošetřili trestní oznámení na policejního komisaře Mjr. Ing. J. P. ze dne 24. 2. 2006.
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti vyjádřili nesouhlas s tím, že jejich podnět, jehož prostřednictvím se domáhali přezkoumání, zda jednáním Mjr. Ing. J. P. nedošlo ke spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele ve smyslu §158 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti ve smyslu §159 trestního zákona a trestného činu pomluvy ve smyslu §206 trestního zákona, byl v záhlaví uvedenými orgány veřejné moci kvalifikován jako stížnost na postup policejního orgánu. Ke vznesení podnětu došlo v souvislosti s trestním řízením, vedeném proti stěžovateli Ing. K. Přípisem ze dne 21. 4. 2006 bylo stěžovatelům krajskou státní zástupkyní sděleno, že v procesním postupu policejního komisaře nebyly shledány nedostatky či vady, jež by vyžadovaly opatření k zajištění nápravy ze strany dozorujícího státního zástupce. Stěžovatelé měli za to, že se v případě jejich podnětu zjevně jednalo o trestní oznámení, proto měla být věc vyřízena některým ze způsobů uvedených v §159a a 159b zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže se tak nestalo, došlo k neoprávněnému zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatelů na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť povinnosti orgánů činných v trestním řízení řádně zjistit skutkový stav věci odpovídá právo oznamovatele (poškozeného) na řádné prověření jeho podání. Orgány činné v trestním řízení tak nedostály své povinnosti, vyplývající z čl. 2 odst. 2 Listiny a rovněž porušily princip rovnosti, upravený v čl. 3 odst. 1 Listiny, když v předmětné věci postupovaly jinak, než by bylo běžné, pokud by se osoba, proti níž trestní oznámení směřovalo, nenacházela v postavení policejního orgánu. Stěžovatelé v souvislosti se svou ústavní stížností rovněž odkázali na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 690/01.
II.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možné přistoupit k jejímu věcnému projednání. Ústavní soud tvrzení stěžovatelů o porušení jejich ústavně zaručených práv přezkoumal, přičemž shledal, že ústavní stížnost není důvodná.
K námitkám stěžovatelů ohledně údajného zásahu do jejich práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny Ústavní soud uvádí, že k porušení práva zakotveného v tomto článku Listiny by došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, resp. ve stanovených případech u jiného orgánu veřejné moci. V daném případě se krajská státní zástupkyně podnětem stěžovatelů zabývala, posoudila jej dle platných zákonných ustanovení, přípisem ze dne 21. 4. 2006 stěžovatele o svém postupu informovala a tento svůj postup řádně zdůvodnila. Nezůstala tedy nečinnou, ani s předmětným podnětem nenaložila libovolně, nelze proto přisvědčit názoru stěžovatelů, že došlo k zásahu do jejich ústavně zaručených práv. Nález, sp. zn. IV. ÚS 690/01, tedy na projednávanou věc zjevně nedopadá.
Ústavní soud dále konstatuje, že z ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny nelze odvodit právo fyzické či právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána. Jak Ústavní soud opakovaně uvedl, charakteristickým znakem moderního právního státu v kontinentálním evropském pojetí je, že vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu; stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a kdo jej spáchal (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1997, sp. zn. II. ÚS 361/96; publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 7, usnesení č. 5, str. 343 a násl.). Žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, tedy neexistuje (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 4. 1999, sp. zn. I. ÚS 84/99, publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 14, usnesení č. 29, str. 291 a násl.).
Jak vyplývá z výše uvedeného, Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, a nezbylo mu proto než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. 7. 2006
Vlasta Formánková předsedkyně senátu