ECLI:CZ:US:2006:4.US.390.06.1
sp. zn. IV. ÚS 390/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. Dagmar Kuželové, soudní exekutorky se sídlem Exekutorského úřadu Praha 4, Novodvorská 1010, zastoupené JUDr. Janem Kuželem, advokátem se sídlem Praha 8, Nad Šutkou 1811/12, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2006, č.j. 16 Co 219/2006-32 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces a dále základní právo vlastnit majetek zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Rovněž namítá porušení principu rovnosti vyplývajícího z čl. 1 Listiny.
Napadeným usnesením městského soudu bylo změněno usnesení soudu I. stupně ve výroku o nákladech exekuce v tom smyslu, že náklady je stěžovatelce povinen zaplatit povinný, nikoli oprávněný, jak bylo rozhodnuto v řízení před nalézacím soudem. Odvolací soud v odůvodnění tohoto výroku uvedl, že soudní praxe se sjednotila na závěru, že v případě zastavení exekuce náklady exekuce soudnímu exekutorovi hradí zásadně přímo povinný, oprávněný pouze výjimečně. Soud aplikoval ust. §87 odst. 3 a §89 zák.č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád"), přičemž vyložil, že konstrukce §89 exekučního řádu je podobná ustanovení §271 o.s.ř. Náhradu nákladů výkonu rozhodnutí, resp. exekuce je potom možno uložit oprávněnému v závislosti na důvodu, z jakého k zastavení řízení došlo. Rozhodnutí dle §89 exekučního řádu tak přichází při zastavení exekuce v úvahu pouze v souvislosti s procesním zaviněním na straně oprávněného. Soud na závěr svého odůvodnění připomněl, že momentální nedobytnost pohledávky, která exekutorovi za povinným vzniká, není důvodem pro uložení povinnosti hradit náklady exekuce oprávněnému.
Stěžovatelka spatřuje zásah do svých základních práv v tom, že odvolací soud vykládal použitá ustanovení exekučního řádu natolik extrémně, že vybočil z mezí hlavy páté Listiny. Její argumentace je pak postavena především na premise úplatnosti úkonů prováděných exekutorem. Uložení povinnosti hradit náklady exekuce nemajetnému povinnému přirovnává v důsledku k nucené práci.
K postavení exekutora a jeho nárokům na náhradu exekučního řízení se Ústavní soud naposledy vyjádřil ve stanovisku přijatém podle §23 zákona o Ústavním soudu dne 12. září 2006. Plénum Ústavního soudu se shodlo na tom, že není porušením čl. 11 a čl. 36 Listiny, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění na zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému. V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 6. 10. 2006 stěžovatelka s výrokem a odůvodněním tohoto stanoviska polemizuje. K této polemice Ústavní soud může uvést pouze tolik, že je ve svém dalším rozhodování stanoviskem pléna vázán a další přezkum tímto stanoviskem dotčené problematiky je vyloučen. S ohledem na to, že stanovisko obsahuje komplexní rozbor otázky, které se týká tato ústavní stížnost, a je stěžovatelce známo, Ústavní soud na něj pro stručnost v dalším odkazuje.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu