ECLI:CZ:US:2006:4.US.398.06
sp. zn. IV. ÚS 398/06
Usnesení
IV. ÚS 398/06
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. září 2006, v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Ing. K. S., zastoupeného JUDr. Doubravkou Řehouškovou, advokátkou se sídlem 370 01 České Budějovice, Karla IV. č. 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2006 č. j. 30 Cdo 1572/2005-48, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 2004 č. j. 8 Co 1025/2004-28 a Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 3. 2004 č. j. 6 C 1196/2003-18, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na obsah usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci, kterým byla odmítnuta žaloba (ze dne 4. 12. 2003, ve znění ze dne 20. 2. 2004), podaná ve věci navrácení nemovitostí dle zákona č. 229/1991 Sb., na obsah rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, potvrzující toto usnesení soudu I. stupně, dále pak na usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo jeho dovolání zamítnuto, a vyslovil přesvědčení, že postupem soudů došlo k porušení práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces. Současně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003 č. j. 6 A 135/2002-20, kterým byla sice jeho žaloba ze dne 23. 9. 2002 o přezkoumání rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu, zamítnuta, v odůvodnění usnesení byl však poučen o možnosti novou žalobu u obecného soudu podat. Nutno dodat, že z obsahu výše citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu bylo zjištěno, že v předmětné věci před podáním žaloby, o které Nejvyšší správní soud jednal, rozhodoval Okresní úřad v Jindřichově Hradci dne 9. 5. 2002 pod č. j. PÚ 1499/02 PX-KRZ353 a Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad pak dne 17. 7. 2002 pod č. j. 22621/02-5010, když těmito rozhodnutími nebyla povolena obnova řízení ve věci pravomocně skončené dne 7. 3. 1996.
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Dovolací soud přezkoumal usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v souladu s §242 odst. 1 až 3 občanského soudního řádu a opodstatněně je shledal správným, když jím bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně o odmítnutí žaloby dle §250g písm. a) občanského soudního řádu, směřující proti rozhodnutím správního orgánu, která nabyla právní moci již v roce 1995 a 1996, tedy žaloby podané po lhůtě, stanovené §247 odst. 1 občanského soudního řádu. Ve svém rozhodnutí se vypořádal i s námitkami stěžovatele, vztahujícími se k obsahu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003 č. j. 6 A 135/2002-20, na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu lze v dalším odkázat.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro výše uvedené a zjištění, že návrh stěžovatele je návrhem zjevně neopodstatněným, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2006