ECLI:CZ:US:2006:4.US.476.05
sp. zn. IV. ÚS 476/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti V. R., právně zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Bolzanova 1, směřující proti usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. května 2005, sp. zn. 6 Tdo 609/2005 a Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2004, sp. zn. 9 To 426/2004, a rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 12. srpna 2004, sp. zn. 1 T 96/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 9. srpna 2005 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v trestní věci stěžovatele s tím, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručený článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a i jeho základní občanská a lidská práva garantovaná čl. 9 Ústavy. Ústavní stížnost byla podána včas [§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu)], a splňovala i ostatní podmínky a formální náležitosti předepsané zákonem. Proto mohl ústavní soud přikročit k posouzení stížnosti z hlediska její opodstatněnosti.
Stěžovatel v ústavní stížnosti, postrádající bližší ústavněprávní argumentaci, tvrdil, že postup soudů porušil jeho právo na spravedlivý proces tím, že odsuzující rozsudek je za založen na nehodnověrných výpovědích pouze dvou svědků. Dále popsal v čem podle jeho názoru Nejvyšší soud ČR pochybil, když interpretoval ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V návaznosti na tyto své výhrady dovodil, že popsaným způsobem Nejvyšší soud ČR zaměnil právní posouzení skutkových zjištění za polemiku se skutkovými důkazy a tím porušil jeho základní právo garantované v čl. 9 Ústavy a dále jeho právo na spravedlivý proces zaručený v čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto se domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným (§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Ústavnímu soudu, jenž není další přezkumnou skutkovou instancí v soustavě obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), zásadně nepřísluší přehodnocovat hodnocení dokazování provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Z uvedeného plyne, že skutková polemika stěžovatele takto není způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavních práv, neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upírající se k dokazování ve smyslu činění odlišných skutkových závěrů s odkazem na přisouzení jiné váhy tomu či onomu provedenému důkazu, jakož i hodnocení důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, nejedná-li se o extrémní rozpory zakládající vykročení z mezí ústavních kautel (srov. Nález ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93 viz. Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 219 a další). Takovou situaci odůvodňující jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů ve věci stěžovatele Ústavní soud neshledal. Jejich ve věci shora označená rozhodnutí jsou v daném ohledu dostatečně náležitým způsobem odůvodněna a na obsah jejich odůvodnění, jež jsou takto reflexí nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 Ústavy postačí v podrobnostech odkázat (např. nález sp. zn. III. ÚS 597/99, viz. Sbírka nálezů a usnesení, sv. 18, str. 345, či nález sp. zn. IV. ÚS 283/2000 viz. Sbírka nálezů a usnesení sv. 30, str. 363).
Pokud tedy stěžovatel namítá porušení čl. 36 Listiny, neshledal Ústavní soud, že by postup obecných soudů stěžovatele zkrátil v jeho právu na spravedlivý proces tak, jak je Listina zaručuje a jak toto právo opakovaně Ústavní soud ve své judikatuře vyložil. S námitkami stěžovatele v jeho ústavní stížnosti, které v podstatné části uplatnil již v odvolacím a dovolacím řízení, se obecné soudy náležitě vypořádaly v odůvodnění napadených rozhodnutí. Pokud stěžovatel k tvrzenému zkrácení jeho práva na spravedlivý proces neuvedl žádné další skutečnosti, svědčící o porušení citovaného článku Listiny, pak nezbývá, než taková tvrzení stěžovatele hodnotit jako pouhou polemiku s právními názory obecného soudu a v důsledku toho stěžovatele odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ke znakům spravedlivého procesu.
Pro úplnost se dodává, že z podání stěžovatele pak není patrné, co měl na mysli, pokud namítl porušení čl. 9 Ústavy, který zaručuje existenci demokratického právního státu.
Z uvedených důvodů, totiž především již z povahy námitek ústavní stížnosti, bylo mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto tak, jak ve výroku usnesení obsaženo (§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu