ECLI:CZ:US:2006:4.US.479.05
sp. zn. IV. ÚS 479/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky G. C., zastoupené JUDr. Janem Vokálem, advokátem se sídlem Bratislavská 12, 602 00 Brno, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 28 Cdo 713/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 8. 2005 navrhla stěžovatelka zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, č. j. 28 Cdo 713/2005-300, kterým dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 49 Co 247/2002, i rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. 5. 2002, sp. zn. 6 C 39/92 a věc vrátil Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 2 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále v čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Porušení citovaného základního práva pak stěžovatelka spatřuje v tom, že Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 49 Co 247/2002 v celém rozsahu, tedy i v části I. výroku pod písmenem A, která dovoláním nebyla napadena a Nejvyšší soud nebyl podle tvrzení stěžovatelky oprávněn v tomto rozsahu uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně přezkoumávat a na tomto cokoliv měnit.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), tedy mimo jiné i skutečnost, zda je ústavní stížnost přípustná.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, jestliže stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
V daném případě stěžovatelka podala ústavní stížnost za situace, kdy řízení ve věci ještě není skončeno, neboť napadeným rozsudkem Nejvyšší soud zrušil podle §243b odst. 2 občanského soudního řádu citované rozsudky obecných soudů, a to v souladu
s ustanovením §242 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu. Soud I. stupně za tohoto procesního stavu musí vydat rozhodnutí nové, proti němuž bude opět přípustný opravný prostředek.
Ústavní soud veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální procesní náležitost, tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně.
Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2006
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka