ECLI:CZ:US:2006:4.US.481.05
sp. zn. IV. ÚS 481/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti HOTELU HLAVÁČ, s.r.o., se sídlem Blansko, Svitavská 1010/35, IČ: 253 36 894, zastoupené JUDr. Alexanderem Nettem, advokátem se sídlem Brno, Gorkého 42, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 3 Cmo 202/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 8. 2005, která splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 3 Cmo 202/2004, s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na možnost domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na možnost meritorního projednání její věci soudem podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatelka rovněž tvrdila, že postupem soudu bylo dotčeno i její vlastnické právo podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že návrhem podaným ke Krajskému soudu v Brně dne 30. 6. 2004 se domáhala v souvislosti s prohlášením konkursu na majetek úpadce JUŘÍČEK, s.r.o. v likvidaci vyloučení věcí z konkursní podstaty. Podáním ze dne 3. 9. 2004 právní zástupce stěžovatelky vzal žalobu zpět a Krajský soud v Brně řízení zastavil usnesením ze dne 6. 9. 2004, sp. zn. 34 Cm 64/2004. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka včas odvolání. Potvrdila právní úkon zpětvzetí žaloby, na druhé straně však argumentovala skutečností, že právní zástupce stěžovatelky tento právní úkon provedl na základě telefonického pokynu jednatele stěžovatelky, který byl v té době ve špatném zdravotním stavu, vykazoval známky opilosti a na zmíněný telefonický pokyn si nevzpomínal. Vrchní soud v Olomouci usnesením napadeným ústavní stížností rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.
K posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis vedený u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 34 Cm 64/2004.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná; její zjevná neopodstatněnost plyne jak z povahy důvodů uplatněných stěžovatelkou v ústavní stížnosti, tak z ustálené judikatury Ústavního soudu.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud se proto nezabývá eventuálním porušením běžných práv chráněných jednoduchým právem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Z obecného pohledu si je pak třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 Listiny, není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona, v souladu s ústavními principy.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká odvolacímu soudu, že neučinil nezbytné kroky k bezpečnému zjištění, že účastník právního úkonu nedokázal posoudit následky svého jednání. K tomu Ústavní soud odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vrchní soud v Olomouci se podrobně celou věcí zabýval, provedl důkazy navržené stěžovatelkou a dospěl k závěru, že argumentace stěžovatelky je právně bezvýznamná, neboť stěžovatelka úkon zpětvzetí neučinila sama, nýbrž prostřednictvím svého právního zástupce. Bylo proto věcí stěžovatelky a jejího právního zástupce, aby si okolnosti, za nichž k pokynu ke zpětvzetí žaloby došlo, ujasnili. Právní zástupce stěžovatelky pak ve vztahu k soudu jednal na základě řádné plné moci, jejíž účinky v okamžiku zpětvzetí úkonu trvaly a dle obsahu spisu trvají dosud.
Ústavní soud dále dodává, že z předloženého soudního spisu sp. zn. 34 Cm 64/2004, čísla listu 24, zřetelně vyplývá, že stěžovatelka dne 3. 9. 2004 vzala žalobu o vyloučení věci z konkursní podstaty zcela zpět, což potvrdil svým podpisem právní zástupce stěžovatelky. Pokud tedy Krajský soud v Brně řízení zastavil, postupoval tak v souladu s ustanovením §96 odst. 2 občanského soudního řádu. Rozhodnutí odvolacího soudu splňuje požadavky kladené na odůvodnění rozhodnutí ustanovením §157 občanského soudního řádu a z ústavněprávního hlediska mu proto podle názoru Ústavního soudu nelze nic vytknout.
Ústavní soud se obdobnou problematikou zabýval již dříve. Ve svém nálezu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. III. ÚS 254/05 (viz ASPI MP952) dospěl k závěru, že pokud procesní předpis v ustanovení §96 odst. 4 občanského soudního řádu nepočítá u zpětvzetí žaloby, k němuž dojde dříve, než začalo jednání, se zjišťováním stanoviska protistrany k tomuto zpětvzetí a s přiznáním účinnosti k takovému zpětvzetí jeho akceptací soudem, a tudíž nepředpokládá jakoukoliv posuzovací činnost soudu, je třeba trvat na tom, že v takové situaci je nutno o zastavení řízení rozhodnout neprodleně, bezprostředně po provedeném dispozitivním úkonu účastníka řízení, a to ještě před tím, než je zahájeno jednání a přistoupeno k projednání věci, neboť v takovém případě, kdy žalobce svým procesním úkonem učiněným ještě před zahájením jednání dává najevo svoji vůli, že na projednání svého návrhu netrvá, v podstatě odpadá základní podmínka jeho projednání. Pouze uvedený postup možno považovat za postup zákonem stanovený ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. takový, který ze strany soudu nepřipouští jakoukoliv nahodilost či libovůli.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud neshledal, že by v činnosti odvolacího soud došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení tvrzených ústavně zaručených základních práv stěžovatelky.
Ústavní soud proto podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu