ECLI:CZ:US:2006:4.US.520.05
sp. zn. IV. ÚS 520/05
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. Ing. V. N., právně zastoupeného JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Havířov, Dělnická 1a/434, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2005, č.j. 11 NC 1/2005-70, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující všechny formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"). Dále mělo být porušeno jeho právo na rovné postavení účastníků řízení, zaručené v čl. 37 odst. 3 Listiny.
Shora označeným usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo rozhodnuto, že Mgr. Jaroslav Sosík není vyloučen z projednání a rozhodnutí v uvedené věci.
Stěžovatel ve svém podání uvedl, že jmenovaný soudce v řízení o jeho věci, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 18 C 65/2004, nepostupoval nezaujatě a nestranně. Stěžovatel se proto obrátil se svými námitkami na krajský soud, který rozhodl napadeným usnesením, ačkoliv v odůvodnění tohoto rozhodnutí se stěžovatelem namítanými skutečnostmi souhlasil. Takový rozpor výroku a jeho odůvodnění považuje stěžovatel za porušení shora označených práv, zejména s ohledem na judikaturu Ústavního soudu. K ustanovení §14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), upravujícím okolnosti vyloučení soudce z projednávání věci, odkázal stěžovatel na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 448/04, sp. zn. I. ÚS 167/94 a sp. zn. II. ÚS 105/01.
V podání stěžovatel rovněž konstatoval, že krajský soud se ve svém rozhodnutí nevypořádal s hodnocením postupu soudu ve světle citovaných nálezů Ústavního soudu, a ani dostatečně neosvětlil, proč nemá chování soudu, kterým je stěžovatel ve svých právech zkrácen, vzbuzovat úvahy o jeho podjatosti.
Závěrem uvedl, že postupem Okresního soudu v Novém Jičíně podle jeho názoru došlo k porušení procesních pravidel, což ve svém důsledku vedlo k nerovnému postavení mezi účastníky, a pochybnostem o nepodjatosti soudu. Vzhledem k tomu, že krajský soud posoudil tuto věc jinak, navrhl stěžovatel, aby Ústavní soud rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil.
K ústavní stížnosti se za účastníka řízení vyjádřil předseda senátu Krajského soudu v Ostravě, který plně odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Vyjádření neobsahovalo nové skutečnosti, tvrzení či argumentaci, a proto je Ústavní soud stěžovatelce k případné replice nezasílal.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i s obsahem připojeného spisu Okresního soudu v Novém Jičíně, vedeného pod sp. zn. 18 C 65/2004, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Z předloženého spisu vyplynulo, že proti stěžovateli byla podána žaloba na zřízení věcného břemene - přístupové cesty. Okresní soud nařídil jednání na den 8. října 2004, které se mělo konat mimo budovu soudu tak, aby soud měl možnost obeznámit se s podmínkami pro rozhodování ve věci samé. Toto oznámení bylo stěžovateli doručeno dne 1. října 2004. Proto stěžovatel podal, prostřednictvím své právní zástupkyně, žádost o odročení jednání na jiný termín, neboť v uvedeném čase nebylo možno zajistit doklady potřebné k projednávaní věci. Soudce jednání neodročil a jednání, bez přítomnosti účastníků řízení i jejich zástupců se uskutečnilo a spočívalo v ohledání místa. Stěžovatel následně namítl vady v protokolaci z uvedeného jednání soudu, které měly spočívat v rozporu místa, kde jednání mělo probíhat a kde ve skutečnosti probíhalo, a dále ve skutečnosti, že v zápisu z jednání byla uvedena omluva stěžovatele i jeho právní zástupkyně, kterou tito soudu pouze sdělili žádost o odklad. Rovněž brojil proti formulaci zápisu z jednání, který považoval za rozporný s principem nezávislosti a nestrannosti soudu. Stěžovatel dále uvedl, že mu nebylo poskytnuto poučení o možnosti namítnout podjatost soudce. Následně však tuto námitku uplatnil.
O námitce rozhodl napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě. Z jeho odůvodnění pak plyne, že krajský soud sice shledal procesní pochybení soudu prvého stupně, konkrétně příslušného soudce v otázce doručování předvolání a protokolace z jednání, neshledal však, že by takovým jednáním došlo v důsledku podjatosti soudce.
Zákon upravující řízení před soudem, tedy občanský soudní řád, upravuje podmínky pro vyloučení soudců z projednávání věci. Předpoklady pro vyloučení soudce při řízení u soudu prvého stupně jsou definovány v §14 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení jsou z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni soudci a přísedící, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. V projednávané věci tak krajský soud neshledal, že by se na příslušného soudce okresního soudu předpoklady pro rozhodnutí o podjatosti vztahovaly.
Krajský soud shledal tvrzené porušení, neuzavřel však svůj přezkum závěrem o potřebě vyloučit soudce z projednávané věci. Přitom zjevně vycházel z ustanovení §14 odst. 4 o.s.ř., podle kterého důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Skutečnost, že v řízení proběhlo jednání, které fakticky spočívalo v tom, že soudce provedl obhlídku místa, k němuž mělo být zřízeno věcné břemeno, není možné bez dalšího považovat za vztah k věci takové intenzity, kterým by mohlo dojít ke zkrácení stěžovatele v jeho tvrzených ústavně zaručených právech. Zejména pak za situace, kdy řízení ve věci samé doposud nebylo ukončeno, a stěžovateli i nadále náleží procesní prostředky, jimiž se může domáhat spravedlivého procesu přímo v řízení.
Ústavní soud proto neshledal, že by Krajský soud v Ostravě rozhodl mimo zákonem stanovené meze. Ústavní soud ani neshledal, že by důsledkem takového rozhodnutí, případně postupem soudu prvého stupně, byl stěžovatel zkrácen v právu na spravedlivý proces tak, jak čl. 36 Listiny zaručuje, i jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo. Pouhé tvrzení o zkrácení v právu na spravedlivý proces tím, že krajský soud dospěl k jinému právnímu závěru, než stěžovatel, nezbývá než hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry soudu a odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ke znakům spravedlivého procesu daného hlavou pátou Listiny základních práv a svobod (např. IV. ÚS 23/93 in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 28, Praha 1994, str. 219).
Rovněž tvrzení stěžovatele, že postupem soudů mělo dojít ke zkrácení v jeho právu na rovné postavení účastníků řízení Ústavní soud neshledal jako opodstatněné.
Pokud stěžovatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu, pak je nutno poukázat na skutečnost, že rozhodnutí vedená pod sp. zn. III. ÚS 448/04 a sp. zn. I. ÚS 167/94 byla založena na intenzivním vztahu soudců k projednávané věci, které však v řízení Okresního soudu v Novém Jičíně shledáno nebylo s ohledem na výše uvedené. Odkaz na nález sp. zn. II. ÚS 105/01 je pak zcela nepřípadný.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu
Za správnost : Svozilová