ECLI:CZ:US:2006:4.US.526.05
sp. zn. IV. ÚS 526/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, IČ 267 15 287, se sídlem Praha 1, Politických vězňů 912/10, právně zastoupeného JUDr. Matějem Outratou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Politických vězňů 912/10, směřující proti postupu Krajského soudu v Hradci Králové ve věci vedené pod sp. zn. 43 K 6/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel podání, učiněné ve lhůtě podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), splňující i ostatní náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatel se v ní domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, vyhlášeného na schůzi konkursních věřitelů dne 21. června 2005, kterým byli potvrzeni členové a náhradníci věřitelského výboru. Dále se v ní stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud konstatoval, že postupem Krajského soudu v Hradci Králové při řízení hlasování na schůzi věřitelů úpadce KPT Quantum, a.s., usnesením o potvrzení věřitelského výboru vyhlášeném na téže schůzi a provedením dodatečné úpravy textu tohoto usnesení v zápisu z této schůze, bylo porušeno jeho právo podle čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ve svém podání stěžovatel uvedl, že přihlásil svou pohledávku ve výši 1,838.326.600,80 Kč, do konkurzu prohlášeného na společnost KTP Quantum, a.s., Krajským soudem Hradec Králové. V přezkumném jednání však správce konkursní podstaty neuznal pohledávky věřitelů z titulu nevypořádaného zákaznického majetku podle ustanovení §81e zákona o cenných papírech, ale uvedl, že je uzná s podmínkou, že tento nárok nebude uhrazen stěžovateli.
Podle stěžovatele je takový postup v rozporu s ustanovení §21 a násl. zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o konkursu a vyrovnání"), podle kterého může správce pohledávku popřít nebo uznat. Zákon o konkursu a vyrovnání sice umožňuje přihlášení pohledávky s podmínkou, tuto podmínka dává pouze věřiteli. Není tedy v pravomoci správce konkursní podstaty měnit ji.
S takovou námitkou se stěžovatel obrátil na Krajský soud v Hradci Králové a požádal jej, aby pro účely schůze konkursních věřitelů rozhodl ve smyslu ustanovení §10 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání, že mohou hlasovat i věřitelé pohledávek podmíněných a dosud nezjištěných. Taková skupina věřitelů by totiž tvořila naprostou většinu, co do počtu i co do celkové výše pohledávek. Krajský soud však do data konání schůze věřitelů o této otázce nerozhodl.
Na schůzi konkursních věřitelů však krajský soud vyhlásil usnesení, že hlasovat mohou pouze věřitelé se zjištěnou pohledávkou a hlasovací právo nemají věřitelé s pohledávkou, která zůstala sporná, ani s pohledávkou, která nebyla přezkoumána. Stěžovatel považuje takové rozhodnutí za formálně nesprávné, když soudem deklarované oprávnění věřitelů plyne přímo z ustanovení §23 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání.
Při hlasování o volbě věřitelského výboru pak soud připustil, aby hlasovali i věřitelé pohledávek, které byly uznány pouze s podmínkou, a kteří by podle původního usnesení neměli hlasovací právo. Tím měl Krajský soud v Hradci Králové porušit ustanovení §10 odst. 3 zákone o konkursu a vyrovnání, i své předchozí usnesení.
Podle názoru stěžovatele krajský soud nepostupoval v souladu se zákonem ani při dalším řízení schůze věřitelů. Nechal totiž hlasovat o návrhu na volbu věřitelského výboru, aniž prověřil splnění podmínek kandidátů pro členství. Tak se stalo, že byla navržena osoba, která nebyla konkursním věřitelem podle ustanovení §11 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání,. Rovněž z označení dalšího z kandidátů nebylo dostatečně patrné o jakou osobu se jedná, když mezi věřiteli byly tři osoby téhož příjmení. Není proto jasné, kdo byl navržen a kdo byl zvolen.
Podle stěžovatele bylo nesprávným postupem Krajského soudu v Hradci Králové porušeno jeho právo zaručené v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsobem, které stanoví zákon.
Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníka řízení, Krajského soudu v Hradci Králové, který je podal prostřednictvím předsedkyně senátu 43 K.
Ta uvedla, že v rámci napadeného přezkumného řízení bylo prověřeno, v souladu s ustanovením §21, 23 a s 24 zákona o konkursu a vyrovnání, 23.764 přihlášených pohledávek věřitelů. Přezkum napadený stěžovatelem byl proveden zcela v souladu s citovanou právní úpravou. Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o podnikání") ukládá Garančnímu fondu obchodníků s cennými papíry, tedy stěžovateli, povinnost náhrady zákazníkům obchodníka s cennými papíry s tím, že okamžikem výplaty náhrady se fond stává věřitelem obchodníka, a to v rozsahu vyplacené náhrady. Správce konkursní podstaty uznal pohledávky věřitelů s podmínkou, že došlo-li by k vyplacení náhrady, bude nárok z uvedených náhrad ponížen o vyplacenou částku. Pohledávky věřitelů byly zjištěny v celém rozsahu a žádný z věřitelů uvedený postup nezpochybnil ani pohledávky tohoto typu nepopřel.
Ze schůze konkursních věřitelů, kde byly předloženy zprávy správců konkursní podstaty o jejich činnosti a o průběhu zpeněžování konkursní podstaty a kde byla provedena volba věřitelského orgánu, byl pořizován protokol. Soud na ní poučil věřitele i jejich právní zástupce podle ustanovení §§10 a 11 zákona o konkursu a vyrovnání, seznámil je s počtem konkursních věřitelů i s výší jejich pohledávek. Přítomný právní zástupce, který zatupoval věřitele s celkovou pohledávkou ve výši 1.619,253.166,33 Kč (84 %), byl vyzván k předložení návrhu na složení věřitelského výboru, včetně náhradníků. Podle ustanovení §10 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání pak krajský soud vydal usnesení, že hlasovat mohou věřitelé, jejichž pohledávka byla zjištěna. Pohledávka stěžovatele, přihlášená ve výši 1.845,686.290,50 Kč byla v předchozím přezkumném řízení popřena zástupcem věřitele č. 40 do výše pohledávky, věřitelem č. 36 co do pravosti a výše pohledávky. Správce konkursní podstaty zjistil pohledávku stěžovatele ve výši 1.573,642.310,80 Kč s podmínkou uznání, že tato pohledávka bude bývalým klientům úpadce vyplacena. Stěžovatel vzhledem k popření jeho pohledávky v plném rozsahu neměl hlasovací právo, ale byl navržen i schválen věřiteli do věřitelského výboru jako jeden z členů. Žádnému věřiteli, jehož pohledávka zůstala sporná, nebylo hlasovací právo přiznáno.
Namítané nepřesné označení jednoho z členů věřitelského výboru i zaznamenání náhradnice která nebyla konkursním věřitelem, se do protokolu dostalo omylem. Věřitelé podepisující protokol měli možnost ihned po skončení požádat o opravu v zápisu. Žádný z věřitelů, včetně stěžovatele, o nápravu nepožádal, ani na nesprávnost zápisu neupozornil.
Zvolený věřitelský výbor, jehož členem je i stěžovatel, se ujal své funkce ihned po svém zvolení. Zápis z jednání schůze byl podepsán všemi členy věřitelského výboru i přítomnými náhradníky, aniž by byla shledána nepřesnost v osobách těchto členů.
Z dalších zápisů z jednání věřitelského výboru je patrné, že se schází pravidelně a plní své povinnosti.
Uvedené vyjádření účastníka řízení nepřineslo nové skutečnosti, tvrzení ani argumentaci, a proto jej Ústavní soud stěžovateli k případné replice nezaslal.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a předložených zápisů z jednání, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Stěžovatel napadl postup Krajského soudu v Hradci Králové při organizování a vedení schůze konkursních věřitelů.
Postavení soudu v řízení o konkursu, resp. při řízení schůze konkursních věřitelů je ve své podstatě kontrolní. Soud schůzi svolá a stará se o její administrativní náležitosti. Jeho hlavním posláním je zajistit, aby výsledky schůze nemohly být zpochybněny tím, že by při jiné schůzi, za účasti jiných subjektů, byl vytvořen "konkurenční" orgán věřitelů. Soud tedy svým usnesením potvrdí zvolení věřitelského výboru, které provedla schůze konkursních věřitelů, sezvaných zákonem stanoveným způsobem. Toto rozhodnutí má povahu pouhé deklarace realizované volby. Jediným orgánem oprávněným nadále jednat za konkursní věřitele je tedy ten, jehož volbu soud potvrdil.
Soud sám není nadán pravomocí k vytvoření orgánu věřitelů. Nenavrhuje jeho členy ani nerozhoduje o jeho vytvoření. Je tedy jen na schůzi konkursních věřitelů, kdo bude do věřitelského výboru zvolen. Takový závěr plyne přímo z ustanovení §11 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání.
Zmíněné ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání upravuje i otázku vad ve složení věřitelského výboru. Podle něj může soud, z důležitých důvodů na návrh některého z konkursních věřitelů nebo správce anebo i bez návrhu odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů. Jakkoliv zákon výslovně uvádí člena věřitelského výboru, podle zásady a maiori ad minus může tak učinit i ve vztahu k náhradníkovi.
Z předložených podkladů však není patrné, že by stěžovatel takový krok učinil. V tvrzení stěžovatele, že soud dodatečně provedl účelovou změnu, kterou doplnil křestní jméno jednoho z náhradníků a současně provedl opravu prvního písmene křestního jména náhradnice, Ústavní soud neshledal namítané zkrácení jeho základních práv.
S ohledem na výše pospané okolnosti, neshledal Ústavní soud oprávněným ani požadavek stěžovatele na zrušení uvedeného usnesení krajského soudu o potvrzení věřitelského výboru úpadce KPT Quantum, a.s.
Krajský soud v daném případě pouze předložil k hlasování návrh zástupce většiny přítomných věřitelů. Námitky k tomuto seznamu, s ohledem na tvrzené vady v označení osob náhradníků, mohly být, pokud by existovaly pochybnosti o správnosti údajů, bezpochyby uplatněny již při jeho předložení, případně po provedeném hlasování. Při samotném hlasování byl mezi členy věřitelského výboru na prvním místě zvolen stěžovatel. Přesto napadl v ústavní stížnosti vadné označení u osob, které byly zvoleny jako náhradníci a tak zpochybňuje i vlastní zvolení.
Ústavní soud nesdílí ani názor stěžovatele, že by se krajský soud dopustil formálního pochybení, pokud vydal usnesení kterým nepřiznal hlasovací právo věřitelům se spornou pohledávkou nebo nepřezkoumanou pohledávkou jenom proto, že uvedený postup plyne přímo z ustanovení §23 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání.
K okolnostem opravy usnesení o potvrzení volby, Ústavní soud poukazuje na ustanovení §66a odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, podle kterého v těchto věcech soud rozhoduje vždy usnesením, na které se vztahují podmínky stanovené mimo jiné i v ustanovení §167 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovení §164 o.s.ř. Podle těchto ustanovení opraví předseda senátu kdykoliv, a to i bez návrhu, chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Soud tak učiní kdykoliv, když vyjde nesprávnost najevo. Pokud tedy soudkyně provedla opravu usnesení jímž byla potvrzena volba věřitelského výboru tím, že u náhradnice opravila počáteční písmeno křestního jména (J. - D.), a současně provedla zpřesnění označení dalšího z náhradníků doplněním chybějícího křestního jména, opravila tím chybu v psaní, resp. opravila nepřesnost v označení. Užití tohoto procesního nástroje (opravy rozhodnutí podle §164 a §167 odst. 2 o.s.ř.), Ústavní soud nepovažuje za krok, kterým by soud uplatňoval státní moc nad zákonem stanovený rámec (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a v čl. 2 odst. 2 Listiny), jak stěžovatel v ústavní stížnosti namítl.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecného soudu neshledal, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu
Za správnost : Svozilová
Ústavní soud nesdílí ani názor stěžovatele, že by se krajský soud dopustil formálního pochybení, pokud vydal usnesení kterým nepřiznal hlasovací právo věřitelům se spornou pohledávkou nebo nepřezkoumanou pohledávkou jenom proto, že uvedený postup plyne přímo z ustanovení §23 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání.
K okolnostem opravy usnesení o potvrzení volby, Ústavní soud poukazuje na ustanovení §66a odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, podle kterého v těchto věcech soud rozhoduje vždy usnesením, na které se vztahují podmínky stanovené mimo jiné i v ustanovení §167 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovení §164 o.s.ř. Podle těchto ustanovení opraví předseda senátu kdykoliv, a to i bez návrhu, chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Soud tak učiní kdykoliv, když vyjde nesprávnost najevo. Pokud tedy soudkyně provedla opravu usnesení jímž byla potvrzena volba věřitelského výboru tím, že u náhradnice opravila počáteční písmeno křestního jména (J. - D.), a současně provedla zpřesnění označení dalšího z náhradníků doplněním chybějícího křestního jména, opravila tím chybu v psaní, resp. opravila nepřesnost v označení. Užití tohoto procesního nástroje (opravy rozhodnutí podle §164 a §167 odst. 2 o.s.ř.), Ústavní soud nepovažuje za krok, kterým by soud uplatňoval státní moc nad zákonem stanovený rámec (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a v čl. 2 odst. 2 Listiny), jak stěžovatel v ústavní stížnosti namítl.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecného soudu neshledal, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu
Za správnost : Svozilová