ECLI:CZ:US:2006:4.US.55.06
sp. zn. IV. ÚS 55/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupené JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem Třinec, 1. máje 398, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.1.2006, č.j. 8 Co 23/2006-30 a části II. výroku rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 10. 2005, č.j. 20 C 60/2005-21 takto:
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Napadený rozsudek okresního soudu byl vydán v řízení o rozvodu manželství podle §24 zák.č. 94/1963 Sb., v znění pozdějších předpisů. V části II. výroku, jejíhož zrušení se stěžovatelka domáhá, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatelka namítá porušení svého základního práva na spravedlivý proces tím, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že není oprávněn přezkoumávat závěry okresního soudu ohledně příčin rozvratu manželství. Stěžovatelka se však právě přezkumu této otázky domáhala, neboť na jejím zodpovězení závisí výrok o náhradě nákladů řízení, do kterého její odvolání směřovalo. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka navrhuje i zrušení části II. výroku rozhodnutí okresního soudu, shledává zřejmě porušení svého práva na spravedlivý proces i ve vadách postupu tohoto soudu, které namítala v odvolání. To znamená, že nalézací soud nedostatečně zjistil skutkový stav a že odůvodnění jeho rozhodnutí je vnitřně rozporné.
Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a rozhodnutími obecných soudů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud soustavně judikuje, že není další instancí v soustavě obecných soudů. Vystupuje mimo tuto soustavu jako orgán ochrany ústavnosti. Jeho úkolem není přezkoumávat otázky aplikace a interpretace jednoduchého práva, pokud tyto nezasáhnou do sféry ústavním pořádkem chráněných základních práv a svobod.V tomto případě stěžovatelka polemizuje s odůvodněními rozhodnutí obou soudů a požaduje po Ústavním soudu přezkum na úrovni, která mu nepřísluší. Pouhý nesouhlas s hodnocením důkazů, jak je provedly obecné soudy, nemůže být při zachování mezí procesních pravidel důvodem pro opodstatněný závěr o porušení ústavnosti.
Obecně není dle zákona přípustný opravný prostředek pouze proti odůvodnění rozhodnutí. Proto odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí, kterým rozhodoval o odvolání proti výroku o nákladech řízení, uvedl, že není oprávněn přezkoumávat závěry o příčinách rozvratu manželství, ke kterým dospěl okresní soud. Rozhodnutí okresního soudu bylo v tomto ohledu řádně a přesvědčivě odůvodněno. Výrok o náhradě nákladů řízení z něj pak logicky vyplývá.
Vzhledem ke všem výše uvedeným okolnostem Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2006
Vlasta Formánková